2. Autorské dílo je chráněno okamžikem vzniku

Nejpodstatnější věcí je, že pro autorské právo je nejdůležitější doložitelný okamžik vzniku díla. I kdybyste měli sebelepší nápad a vyfabulovali ho do příběhu, který budete vyprávět stovce kamarádů, pokud jste ho nezachytili v jakékoliv materiální (tj. i digitální, „elektronické“) formě, nemáte prakticky žádnou šanci jeho autorství v budoucnu obhájit.

Vznikem díla je jeho záznam. Tento záznam je nutno si uložit v takové formě, která umožňuje kdykoliv si ověřit datum jeho vzniku. Začínající američtí autoři již ve dvacátých letech praktikovali zcela jednoduchý princip. Kopii svého textu si uložili do obálky, přelepené části orazítkovali nebo podepsali a obálku si poslali státní poštou na svou vlastní adresu. Do okamžiku rozlepení obálky tak mohli kdykoliv jakémukoliv soudu na světě prokázat, kdy tento text sepsali. Tento jejich způsob ochrany svých autorských práv zůstává i po sto letech nejlevnější a nejjednodušší formou, jak prokázat existenci záznamu.

Další možností je pak ověřená kopie textu (tuto službu poskytují jednak notářství a jednak — nově — i tzv. czech pointy České pošty) nebo úředně zapečetěná obálka se záznamem.

Do obálky můžete vložit třeba i nějaké elektronické médium, disketu, CD, DVD atd., mějte však na paměti, že zatímco papírové texty bývají čitelné i po tisících let, s digitálními médii je zatím ten problém, že jsou už po deseti patnácti letech nepoužitelná, ať už z důvodu, že stačí malé poškození (u některých zmagnetizování, u jiných poškrábání apod.) a zapsané informace se nedají vůbec rekonstruovat, či z důvodu, že moderní technologie se mění tak rychle, že některé nosiče už po pár letech není prakticky na čem přečíst.

Jen samo médium (např. CD) bez dalšího pak není zcela ničím, protože vzhledem k možnosti nastavovat si systémový čas počítače datum zapsání souborů na nosič samo o sobě o ničem nevypovídá.

Zcela zadarmo je uložení si textu v digitální formě na externím mailu (tj. ve schránce mimo svůj počítač, resp. do okamžiku, než si mail „stáhnete“) tak, že si text prostě pošlete e-mailem. Vzhledem k tomu, že systémové časy na serverech poskytovatelů e-mailové schránky nemůžete nijak ovlivnit, měl by tento způsob datace textu být brán jako prokazatelný. Uvažte však, že v rámci desetiletí nemáte vůbec zaručeno, že ten který provozovatel vašeho mailu bude tuto službu provozovat ještě za pár let. Někteří experti navíc i tento způsob ověření datace vzniku díla silně zpochybňují.

V poslední době se rozšiřuje používání tzv. digitálního podpisu a digitálního razítka, což by mělo být vzhledem k vysoké úrovni současného šifrování cestou do budoucna. Ale v českém soudnictví zatím nemáme precedent, kdy by jen takto bylo prokázáno nějaké autorské právo a někteří soudci bývají podivuhodně kreativní.

Pouhé zveřejnění díla na internetu pak nemá vůbec žádnou hodnotu. Stránky, na nichž se váš text vyskytl, nemusí za pár let vůbec existovat.

Z uvedeného je zřejmé, že pro ověřitelnou dataci vzniku vašeho díla doporučujeme především třetí odstavec této kapitoly.

Na tomto místě je nutno také odkázat na naše pravidlo 22. I kdybyste měli totiž sebelépe zpracované téma, pokud na stejný nápad přijde někdo jiný, byť později než vy, ale prokazatelně nezávisle na vás, je vám jakýkoliv způsob ochrany na nic. Berte tuto skutečnost pozitivně. I vám se může stát, že zpracujete svou ideu tak, že bude ve výsledku velmi podobná nějakému dílu, o kterém jste vůbec nevěděli. Pokud budete schopni prokázat, že šlo o náhodu a že jste celou věc opravdu vytvořili sami, pak v rámci tohoto konceptu autorského práva budete chráněni, i když trpkost faktu, že jste nebyli originálnější, vám bude svírat jazyk po zbytek života.

Abychom nekončili příliš pesimisticky, je potřeba si říci, že za celou moderní historii neexistuje v Čechách soudní precedens, kdy by byl někým kompletně zcizen nějaký rukopis beletristického díla a vydán jako dílo někoho jiného.

Existuje jen jediný případ, kdy se hovoří o krádeži hotového rukopisu, ale nikdy nebyl řešen soudně. Jde o případ ztráty posledního rukopisu Ludvíka Součka, který se měl jmenovat Tušení světla. O případu byla napsána celá kniha, která obsahuje mnoho konspiračních teorií od obyčejné krádeže, přes akci STB až po mimozemšťany, a její autoři (samozřejmě mezi řádky) označují dokonce jednoho žijícího spisovatele za člověka, který rukopis zcizil. Měl jsem možnost s tímto člověkem několikrát hovořit a této teorii nevěřím. Myslím si, že vzhledem k tomu, že Souček měl opravdu jenom jeden jediný rukopis díla a zemřel právě v době, kdy ho poslal své přepisovatelce, došlo prostě jenom ke smutné ztrátě rukopisu kdesi v klasickém socialistickém binci, který před převratem panoval všude a ve všem. A hlavní chybu udělal především Souček. Měl psát alespoň přes jeden kopírák.

Nic jiného se u nás, pokud vím, v literárních kruzích nikdy nestalo. Žádný redaktor neokradl začínajícího autora o dobrý nápad, nikdo nezveřejnil cizí beletristický text pod svým jménem bez souhlasu autora. Jen za Husákovy normalizace nesměli někteří autoři nic vydávat, a proto publikovali pod jmény svých přátel. V několika případech pak došlo k tomu, že se tito „povolení“ spisovatelé dělili se „zakázanými“ autory o honoráře jako ve známé anekdotě, tedy jenom „bratrsky“ a nikoliv alespoň „půl na půl“, takže po konci cenzury z toho vzniklo několik nepěkných osobních konfliktů a někteří ze „zakázaných“ jsou samozřejmě do smrti poznamenaní tím, že jejich jméno nikdo nezná, protože v době, kdy byli na vrcholu tvůrčích sil, posilovali svým dílem jméno někoho jiného. To však nelze považovat za krádež literárního díla.

(Existují však případy neoprávněných vydání — např. z nakladatelského hlediska zcela nepochopitelný, trapný a průhledný případ pirátského vydání jednoho dílu Harryho Pottera, za nějž byl nakladatel po právu odsouzen — a v mimobeletristické formě, např. v odborných textech či muzice, se už krádeže objevují poměrně často.)

Dá se však říci, že v oblasti původní beletrie jsou české země krajinou, kde se nekrade. Jsem zvědavý, jak dlouho tato věta vydrží.

Pokračování →

© Stanislav Hudský, 2010

Chcete vydat knihu?Knihy autora:

Jak napsat dobrou knihu Silentium Psychokrator Petrachtace Bestiář
Slepička dle Sade
Jak napsat dobrou knihu

Jak napsat dobrou knihu

Text Jak napsat dobrou knihu byl zveřejněn v roce 2010 a od té doby si ho již přečetlo přes 75 000 jednotlivých čtenářů. Od roku 2011 je k dispozici i ve formě e-knihy na adrese: https://www.artporte.cz/e-shop/domu/21-jak-napsat-dobrou-knihu-stanislav-hudsky-9788087105214.html

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. 26.9.2018

    […] Američtí autoři prý kdysi sami sobě dílo poslali poštou. Podrobněji o tom pojednává tento článek, který popisuje nejspolehlivější způsoby, jak datum vzniku a tudíž autorství […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít