Hazardéři

Scéna z filmu Star Wars Episode II - Attack of the Clones

Scéna z filmu Star Wars Episode II – Attack of the Clones

„Mistře…“ začal poněkud nejistým tónem Anakin, když kráčeli chodbou k místnosti, v níž zasedala rada Řádu Jedi.

Obi-Wan Kenobi neodpovídal. Přemýšlel. To je průšvih. A hodně velký. Mohlo nás trknout, že se to nakonec těm zatraceným hamižným toydariánským bookmakerům nebude líbit. Jenže, napadlo ho pojednou, jak jen mohli přijít na to, že jsme rytíři Jedi? Vždyť jsme pokaždé důsledně vystupovali pod cizími jmény, i to oblečení jsme měli na Malasteru vždycky úplně jiné, než nosí Jedi, a Anakin měl naposledy dokonce zrzavou paruku, aby nás určitě nepoznali…

Jeho úvahy se týkaly posledních dvou let, kdy si s Anakinem udělali docela solidní kšeft ze sázení na závody kluzáků. Přesněji řečeno, Obi-Wan sázel – a vždycky vyhrával – a Anakin závodil. A samozřejmě taky vždycky vyhrával. Oba dva pokaždé pod jinými jmény. A tvářili se, že se nikdy před tím neviděli. Přesto nás nějak odhalili, což je nepříjemné. A práskli Radě, což je dvojnásob nepříjemné…

Při tom přemýšlení vůbec nevnímal, že na něj jeho padawan mluví.

„Jak… jak moc se na nás asi budou zlobit?“ dokončil Anakin před chvílí započatou větu.

„Cože?“ vrátil se jeho mistr konečně do reality.

„Jak nás za to asi potrestají?“ zeptal se znovu jeho učedník.

„Nemysli na to, můj padawane. Medituj, vnímej tok Síly,“ poradil mu. Nevěděl totiž, co na to má říci, a nic chytřejšího ho v ten moment nenapadlo. Anakin byl naštěstí okamžik před předstoupením před Radu natolik nervózní, že mu na to ani nijak ironicky neodsekl, jak bylo jinak jeho obvyklým nepříjemným zvykem.

Dveře se otevřely, a oni najednou stáli před dvanácti nejvýznamnějšími mistry Řádu. Nedá se říci, že by jeden jako druhý nebyli pekelně nervózní, ale maximálně se snažili, aby to z nich ti nejzkušenější z nejzkušenějších rytířů Jedi nevycítili.

„Strach máte vy?“ zaskřehotal na uvítanou mistr Yoda.

„Ne, mistře,“ odpověděli unisono pevným hlasem.

„Lžete vy, temnou stranu já cítím z vás,“ oponoval jim. „Hamižnost cesta je k temné straně, právem bojíte se vy.“

„Mistře…“ vložil se do toho pohotově Anakin. „My… my jsme si ty peníze nechtěli nechat pro sebe, my jsme je chtěli věnovat Řádu,“ se suverénním výrazem lhal, jako když tiskne.

„Ano, mistře Yodo,“ přidal se k němu Obi-Wan. „Víme, v jakých finančních potížích se Řád nachází od té doby, co nám Senát snížil dotace na polovinu. Vždyť jsme museli loni zavřít i výukové středisko pro padawany na Chandrille, protože jeho provoz byl příliš drahý. A když se začalo mluvit o tom, že snad Řád bude muset začít přijímat sponzorské dary a jeho členové budou vystupovat v reklamách holenetu, tak jsme se rozhodli, že to takhle už dál nejde. Chtěli jsme jenom pomoci,“ dořekl s tím nejupřímnějším výrazem, jakého byl schopen.

„Váš záměr byl možná vedený čistými úmysly, ale nezvolili jste nejlepší způsob,“ vložil se do toho Mace Windu.

„Ani současné finanční těžkosti by neměly rytíře Jedi vyprovokovat k něčemu podobně pokleslému,“ dodala smutně Adi Galia.

„Omlouváme se,“ pokorně pronesl Obi-Wan a sklopil hlavu.

Anakin ho okamžitě následoval. Stáli teď před Radou jako dvě hromádky neštěstí, ztělesněná pokora a omluva.

Mistr Yoda seděl ve svém křesle se zavřenýma očima a tiše meditoval. Vteřiny pomalu ubíhaly, a těm dvěma se zdály děsivě dlouhé. Po chvíli, která Obimu s Anim připadala jako celá věčnost, konečně otevřel oči.

„Pravdu mluvíte vy,“ vynesl definitivní verdikt.

Kupodivu ani on ani nikdo z těch dalších jedenácti nezaslechl rachot balvanů, co v ten moment těm dvěma padaly ze srdce.

„Dobře jste mysleli to vy sice, ale dělat nesmíte to už,“ uzavřel celou causu mistr Yoda.

„A všechny… ehm… vydělané… peníze uložte na náš běžný účet u První coruscantské,“ nezapomněl mistr Ki Adi Mundi na praktickou stránku věci.

***

O půl roku později do sebe Obi-Wan Kenobi ve velkém lil corellianskou whisky a vztekle mrskal šipky na portrét Darth Maula, který měl přidělaný na dveřích. Byl to jeho obvyklý způsob, jak se odreagovat. Jenže dnes to vůbec nepomáhalo, ačkoli v láhvi zbylo sotva dva prsty nade dnem, a Maul pro změnu už nebyl pod těmi šipkami málem vidět.

Zatraceně, zatraceně, klel v duchu, Sith aby takový život spral. Nuda k ukousání. Samý trapný meditace a podobný votravy a zábava žádná. A když už si člověk nějakou najde, tak mu ji zatrhnou. Tomuhle nesmyslu říkají vznešený úděl rytířů Jedi. Ksakru, to jsem musel být od narození padlý na hlavu, že jsem do toho pitomýho Řádu chtěl kdy vstoupit. Však on Qui-Gon věděl, co dělá, když mě pořád odmítal. Myslel to se mnou tenkrát dobře, nebožák… popotáhl, lokl si whisky a chvíli s dojetím vzpomínal na svého bývalého mistra. Tato chvilka rozechvělých vzpomínek ale netrvala dlouho.

U Sitha, vzpomněl si pojednou s ještě větším vztekem, než s ním cloumal před chvílí. Zrovna dnes se na Malasteru jede největší závod sezóny. To by byl vejvar… zasnil se na okamžik. Jenže to máme s Anim navždy zakázaný a kromě toho jsem si dal předsevzetí, že se na závody kluzáků do smrti ani nepodívám… Pitomý předsevzetí, co mě to vůbec tehdá napadlo?

Na to si ovšem mohl snadno odpovědět. Když jim to nakonec u Rady prošlo se stokrát menšími problémy, než čekali, tak z toho byli oba tak nějak naměkko. Zchlastali se na oslavu jako dobytci a nad ránem si dávali vznešená předsevzetí, jak teď začnou nový život. Jenže si to, Sílažel, oba pamatovali a navíc, aby bylo neštěstí úplně hotovo, ty své patetické závazky sepsali a ještě, než úplně vystřízlivěli, slavnostně předložili Radě. Takže i kdyby chtěli, couvnout už nemohli.

No tak, jsi přece rytíř Jedi, ozvalo se jeho lepší já. Nějaký mrzký mamon tě nemůže zajímat…

Kušuj, tomu nerozumíš, hádal se Obi-Wan sám se sebou. Tady vůbec nejde o ty pitomý prachy. I když… připustil po chvíli, ty taky nebyly špatný, večeře v luxusních podnicích, tahy po barech, kam bychom za svoje normální platy mohli jít tak leda na hajzlík… A ty kočky! Zasnil se znovu. Ale ani to nebylo to hlavní. To si neumíš představit, pravil ke svému lepšímu já, jak byly k popukání ty ksichty těch bookmakerů, když jsem zase vyhrál…a především to vzrušení z rizika… Jo, ona nikdy nebyla stoprocentní jistota, že to Ani vyhraje…

Ani! Už tu měl dávno být, vzpomněl si najednou. Kde se zas fláká, který Sithové ho zas po temný straně nosej, že tu ještě není…pomyslel si a otráveně mrskl další šipku po Maulovi.

Anakin měl málem smůlu, protože zrovna v ten moment otevřel dveře. Jeho rychlé reflexy ho ale zachránily před tím, aby šipka skončila v jeho oku místo v Maulově. Zachytil ji ve vzduchu a poslal směrem ke svému mistrovi. Zabodla se do opěradla křesla přesně půl palce od Obi-Wanovy hlavy.

„Nějak stárnete, mistře,“ pronesl vesele na to, že ji Obi v letu nezachytil.

„Nech si to,“ vyštěkl na něj a bleskurychle po něm tu šipku hodil zpět. Zabodla se ovšem neškodně do Maulova oka, kde měla původně skončit již před dvěma hody. Zkrušen neúspěchem kysele pronesl: „Z tebe budu mít fakt jednou smrt.“

„To neříkejte, mistře, aby se vám to nesplnilo,“ zažertoval Anakin.

„Navíc jdeš zase pozdě,“ dodal Obi-Wan ještě podrážděnějším tónem.

„Tak se už nezlobte, mistře,“ usmál se na něj Anakin. „Zdržel jsem se, protože jsem přišel na něco úplně báječného.“

Vypadal u toho, jako kdyby právě vyhrál hromadu aurodia. To Obiho přece jen zaujalo. Vynadat mu můžu kdykoli potom, usoudil, tak ať to předtím vyklopí. Tváří se, jako by to bylo bůhvíjaký terno, tak schválně, co z něj vyleze.

„Tak povídej,“ pronesl tím nejsmířlivějším tónem, jakého byl momentálně schopen.

„Pamatujete si to naše předsevzetí ohledně závodů kluzáků, že mistře?“ zcela zbytečně se zeptal jeho učedník.

Abych si tak nepamatoval, ty darebáku! málem nahlas zaječel Obi-Wan. Dnes na to myslím celý den. Ty mi snad čteš myšlenky, mizero. Uvrtal jsi mě do toho a teď bys z toho chtěl vycouvat? Tak to teda ne, hochu. Když musím takhle trpět já, budeš taky.

„Anakine,“ začal proto obzvlášť přísně. „To předsevzetí už zrušit nemůžeme, s tím nepočítej, jestli tě napadlo tohle.“

„Kdepak, mistře,“ zavrtěl jeho padawan se smíchem hlavou. „Jen jsem tak přemýšlel, co jsme se to vlastně všechno zavázali. Já jsem si předsevzal, že už nikdy na závodní kluzák nesáhnu, a vy jste si zase dal závazek, že se do smrti na závody kluzáků nepodíváte ani na holonetu…“

„To mi teda říkáš novinku,“ zavrčel Obi-Wan. Si myslí, že už jsem snad úplně sklerotickej nebo co, spratek jeden!?

„No a to je právě ono, tohle naše předsevzetí se týká jen kluzáků, ničeho jiného.“

„A to je pro nás jako nějaká výhra? Chceš snad začít jezdit dostihy na těch smradlavých tantauech či co?“

„To zrovna ne,“ vážně odpověděl Anakin. „Navíc…“ zamyšleně nakrčil čelo, „…kdybychom si ještě nějaký podobný hazard jako ty kluzáky dovolili v této galaxii, tak nám na to dřív nebo později přijdou a bude z toho další průšvih. Který nám už tak lehce neprojde,“ dodal temně.

„Tak pak nechápu, o čem se tady celou tu dobu bavíme,“ nakvašeně pronesl jeho mistr.

„O tom, že není jen tato galaxie,“ zašeptal Anakin.

„Ty ses asi zbláznil,“ obrátil Obi oči k nebesům. To mi ještě ke všemu chybělo, mít za učedníka totálního cvoka. Nebo je zhulený ze smrttyček. To je teda dneska zase den…

„Nezbláznil, mistře,“ klidně odvětil oslovený. „Ani jsem si nedal smrttyčky. Jen jsem úplně náhodou před nedávnem objevil průchod do jiné galaxie, o které nikdo neví. A dneska jsem se tam na chvíli juknul. Je to tam docela zajímavý, to by bylo na dlouhý povídání, ostatně brzo to uvidíte sám…“

„Cože???“ skočil mu jeho mistr do řeči. „Šílíš?!? Já že mám s tebou jít Sílavíkam mezi Sílavíco?“

„No, není to až tak zlé, mistře. Náhodou, objevil jsem průchod rovnou na jakousi planetu té cizí galaxie. A žijí tam taky lidi, dost podobní nám, ale to není to hlavní. Za prvé tam o nás, jako o rytířích Jedi, sice něco málo vědí, ale považují to za nereálné pohádky. A teď to nejdůležitější…“ udělal dramatickou pauzu.

„Víš, jak nesnáším, když mě takhle napínáš. Ještě víc, než to tvoje ztřeštěný lítání,“ ozval se okamžitě Obi-Wan.

„Dobře, mistře, ve stručnosti řečeno tamější lidi holdují hazardu všeho druhu až hrůza, a úplně nejlepší je, že tam mají taky něco podobného, jako jsou závody kluzáků. Sice je to pomalejší, takže pro mě dětsky jednoduché, ale co nadělám. Lepší něco, než vůbec nic. Navíc ty jejich stroje, říkají tam tomu ,formule jedna’ nebo tak nějak, jsou taky docela pěkně nevypočitatelné a nebezpečné a k tomu taky jeden nikdy nemůže vědět, který závodník do něj narazí nebo který bláznivý divák mu vběhne na trať…“

„Takže ty chceš říct…“ začalo docházet Obimu.

„Přesně tak, mistře,“ nenechal ho jeho padawan ani pořádně domluvit. „Vždycky se tam na pár dní zdejchnem, já si zajedu závod, vy si zasázíte… a Rada nemá šanci se o ničem dozvědět. Kromě toho v nejmenším neporušíme naše předsevzetí, s kluzáky přece nebudeme mít vůbec nic společného,“ dodal vítězoslavně.

„To není až tak špatný nápad…“ začal zvažovat celou věc Obi-Wan. „Jenom…“ uvědomil si praktické problémy. „Jak to tam přesně probíhá?“

„Jediná nepříjemnost je, že na rozdíl od našich kluzáků se u nich do těch závodů nemůže přihlásit jen tak někdo…“ začal pomalu Anakin.

„To snad není až taková komplikace,“ napůl tázavým tónem konstatoval jeho mistr.

„Není, vůbec nejsou odolní vůči mindtrickům, takže přemluvit nějakého toto managera či jak tam tomu říkají, aby mě angažoval jako jezdce, nebude vůbec nic složitého. Jenže všechny ty závody jezdí pořád ti samí lidé, takže tam budu muset závodit stále pod stejným jménem…“

„A je potřeba, aby sis to nepopletl, že?“ položil řečnickou otázku Obi-Wan kterého samozřejmě ani ve snu nenapadlo Anakinův plán zavrhnout. „Ovšem tvoje pravé jméno, Skywalker, přece jen použít nemůžeme, to by asi nebylo úplně nejbezpečnější…“ zauvažoval nahlas. „Co by sis tak bez problémů zapamatoval? Něco podobně znějící. Nejlíp od s…“

„Mistře…“ ozval se Anakin po chvíli ticha, během které oba úporně přemýšleli. „Jak by se vám líbilo Michael Schumacher?“

***

Většina z vás jistě poznala hned v první větě, že se jedná o další Star Wars fan fiction – přičemž tentokrát jde o fanfikci humoristickou… tedy… přesněji řečeno, původně (v roce 2004, kdy byla napsána) tato povídka byla samozřejmě míněna jako ryze humoristická, ovšem ti, kteří vědí něco málo jak o Star Wars, tak o Formuli 1, budou zřejmě toho názoru, že osud si občas krutě zahraje – a tak ve finále z pointy spíše nepříjemně mrazí, než že by vyvolala úsměv. Abychom však začali rok 2017 přece jenom něčím příjemným, pro čtenáře se opět nabízí možnost za správnou odpověď na soutěžní otázku získat knihu autorky s osobním věnováním.

Předpokládáme, že oproti té minulé pro vás bude tentokrát správná odpověď daleko méně obtížná, ačkoli úkol bude prakticky totožný: Uhodnout, proč pro publikaci bylo zvoleno právě dnešní datum.

A takový malý bonus nakonec (jedná se o fanovské video z Koprconu 2007 – autorem je Vlasta Šprta alias Blair).

A aby bylo učiněno zadost všem formálním náležitostem:

All publicly recognized characters, settings etc. are the property of their respective owners. No money is being made from this work, no copyright infridgement is intended. All the original characters and the plot are the property of the author.

Pozn. redakce: správnou odpověď napište do komentáře pod článkem.

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

JUDr. Scarlett Rauschgoldová (původní profesí právnička se specializací na mezinárodní a evropské právo) je v Československém fandomu (kterému několik let i předsedala) známá zpravidla jako Darth Zira. Dlouholetá porotkyně Ceny Karla Čapka a svého času i spolueditorka sborníků Kočas. Jako fanynka Hvězdných válek organizovala několik literárních soutěží s tematikou fan-fikcí z tohoto světa. Možná částečně z nostalgie, protože svou autorskou dráhu začínala právě Star Wars fan-fikcemi, od kterých rychle přešla k „obecné“ sci-fi a fantasy. Její povídky se objevovaly nejdříve na netu (Palmknihy, Sarden), posléze i v tištěné podobě, např. v několika číslech Časopisu Mensy ČR, ve sbornících Ježíšku, já chci plamenomet (roč. 2004, 2005 a 2008), Kočas (roč. 2009 a 2011), Cena Fantázie 2006 či Žoldnéři fantasy: Tango s upírem. Více než deset jich odvysílal i Český rozhlas na stanici Leonardo v pořadu Nula jednička. Od roku 2007 se věnuje také sestavování a vydávání povídkových antologií z žánru fantastiky, prozatím vyšly Černé sny aneb příběhy na nedobrou noc (2007), Technokouzla aneb příběhy z jiných světů (2008), Pěna dějin aneb příběhy, které se nestaly (?) (2009) a Jinosvěty aneb (ne)skutečné příběhy (2011). Nějakou dobu spolupracovala se sci-fi přílohou Sarden internetového listu Neviditelný pes a nárazově též s časopisem XB-1 (dříve Ikarie) a pět let vedla společenskou rubriku Rozcestník (dříve Bulvár Alfa Ralfa) v časopise Pevnost, kam občas přispívala také reportážemi z conů (srazů fanoušků sci-fi a fantasy). Na těchto akcích se s ní lze velmi často setkat i jako s přednášející. Rovněž se zabývá překládáním, nejvíce z angličtiny, ruštiny a slovenštiny, mimo odborných textů a kratších povídek přeložila do češtiny sci-fi román Poslední pozemšťanka.(vyd. 2014), fantasy Bratislavská bludička (vyd. 2015) a román Jamese Lucena Star Waes: Háv klamu (vyd. 2007). V roce 2015 vydala výbor svých povídek pod titulem Non serviam.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít