Petr Holý: Nihilista na balkonu (recenze)

Hodnocení recenzenta

Tato kniha čtenáře již v prvních okamžicích zcela zaručeně nesmírně pobaví. Musím otevřeně přiznat, že u některých pasáží jsem se opravdu nahlas smála, což se mi zas až tak často nestává.

„Na první dobrou“ mi humor v knize přítomný připomínal chvílemi vynikající britské humoristické sci‑fi Červený trpaslík a Stopařův průvodce po galaxii, chvílemi Pratchettovu Úžasnou zeměplochu, chvílemi můj oblíbený youtubový kanál Zpravodajství Cynické svině a chvílemi velmi lehce i něco ze záměrně absurdní poetiky Jirotkova Saturnina a Muže se psem, Žákovy a Radovy Bohatýrské trilogie či dokonce některá z představení Divadla Járy Cimrmana.

Je ale nutné připustit, ba přímo jako první „vytknout před závorku“, že ne každý čtenář se bude bavit stejně dobře jako já.

Této knize by se měli rozhodně velmi pečlivě vyhýbat náboženští fanatici (a to libovolného náboženství), kandidáti na Bludné balvany, konspirační teoretici, odmítači očkování a milovníci ezokravin všeho druhu hltající Protiproud nebo ještě obskurnější weby, dále diváci TV Barrandov, pravidelní nadšení čtenáři Blesku a dalšího bulváru i političtí příznivci Putina, Trumpa, Kaczinského či obou Václavů Klausů.

A to jak ve svém vlastním zájmu, tak i v zájmu celé společnosti, protože by se po jejím přečtení mohli smrtelně urazit. Tedy ti inteligentnější z nich – dá-li se vůbec u těchto osob použít slovo „inteligence“, aniž by se jednalo o oxymóron – by mohli být schopni pochopit, že si z jejich „miláčků“ i z nich samotných dělá autor naprosto neuvěřitelnou srandu.

Ti hloupější by pak mohli zareagovat stylem „nevím, o co tady jde, ale uráží mě to“. A ať tak nebo tak, uznejte sami, že podobný jedinec, když je silně naštvaný, může být podstatně nebezpečnější než rozzuřený hroch.

Stejně tak ovšem autor této knihy nepotěší ani intelektuálské pozéry, militantní feministky nebo „social justice warriory“ zaklínající se politickou korektností.

Ani vůči nim si totiž nebere sebemenší servítky, naopak je ve svých povídkách vynikajícím způsobem paroduje úplně stejně, jako ty již dříve zmíněné. Vzhledem k tomu, že tito lidé zcela postrádají smysl pro humor, ale o to víc vidí takřka ve všem „rasismus“, „nacismus“, „sexismus“, „ageismus“ a jiný ismus, případně „xenofobii“, „homofobii“, „islamofobii“ a nevím, jaké ještě další fobie, je vysoce pravděpodobné, že by se smrtelně urazili rovněž. A při svém maximálním naštvání se co do nebezpečnosti od první jmenované skupiny liší jen velmi minimálně.

Zcela stručně řečeno jsou v této knize dosti chytrým způsobem ironizováni a parodováni prakticky všichni a všechno z naší každodenní reality – kromě těch již zmíněných počínaje tupými byrokraty přes bezohledné právníky, úplatné policajty, chamtivé nadnárodní korporace či politiky, kteří odmítají vidět dál než na konec svého volebního období, a konče vlastně námi všemi, kteří proti těmto absurditám, co se kolem nás dějí, nic nemůžeme nebo nechceme dělat.

Ačkoli jsou ve dvou případech použity mírně sci-fi rekvizity – počítač s nevysvětlitelnými superschopnostmi v úvodní povídce či přesněji novele Nic než pravda a hrozba dopadu asteroidu v závěrečné (a nejkratší) povídce Impakt – kniha jako celek je až brutálně realistická.

Lze si totiž až příliš dobře představit, že by v celosvětovém referendu byly jako jedny z nedůležitějších otázek trápících lidstvo opravdu vybrány dotazy jako: „Je Elvis naživu?“ nebo dokonce „Je Kim Kardashian těhotná, nebo pouze přibrala?“

Ve srovnání s tím je představa Donalada Trumpa přikazujícího natřít Air Force One „speciální antiradiační barvou“ kvůli tomu, že uvěřil od A do Z vymyšlené konspirační teorii dvou puberťáků, ještě docela maličkost.

Ačkoli, když se nad tím hlouběji zamyslíme, ani jedno ani druhé vlastně vůbec není k smíchu, ale je to spíše tragické, ba přímo děsivé.

A přesně taková je povídková sbírka Nihilista na balkonu – v první moment se člověk hodně nasměje, ale když se více zamyslí nad tím, čemu se vlastně směje, smích mu docela ztuhne na rtech.

Nejedná se totiž o žádnou alegorii, u které bychom se mohli utěšovat, že jde jenom o nadsázku či básnickou hyperbolu, a naše běžná realita je přece jenom jiná.

Kdepak, v této knize to není žádný Ankh-Morpork, žádný Restaurant na konci vesmíru, žádná těžařská loď Jupiterské důlní společnosti, žádná Svobodná republika žižkovská, žádné podzemí bájného Blaníku ani nic podobného, je to (bohužel) naprosto reálný svět kolem nás.

Všechny tyto příběhy se totiž sice – doufejme – nestaly, ale velmi dobře se mohly stát, případně by se mohly stát.

Velmi nemilosrdně tak popisují realitu, ve které všichni žijeme. Každá z povídek s těmi ostatními zdánlivě vůbec nijak nesouvisí, ovšem všechny dohromady se navzájem velmi dobře doplňují, a tedy ve finále bravurně poskládají obraz skutečnosti, který je křivým zrcadlem nemilosrdně nastaveným nám všem.

Rozdílnosti vyprávěných příběhů je také přizpůsoben styl každé z povídek, který je dosti různorodý, chvílemi působí téměř jako by každou povídku psal jiný člověk.

Např. závěrečná povídka Impakt je takřka celá napsaná formou e-mailů, díky čemuž o to lépe vynikne celá absurdnost situace v ní popisované, zatímco druhá povídka Jmenuji se Bảo je zase (jako jediná) psaná ich-formou, a ještě k tomu silně hovorovou a mírně vulgární češtinou, která ovšem k celému příběhu v ní vyprávěnému naprosto dokonale sedí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu, je kniha z hlediska spisovatelského řemesla napsaná opravdu až neuvěřitelně dobře.

Snad jedinou výtku, které k ní lze mít, je přílišná schematičnost ženských postav, které pan Holý opravdu moc psát neumí. Naštěstí jsou všechny ženské hrdinky ryze vedlejší, ba přímo epizodní figurky, takže tento nedostatek čtenářský zážitek kazí jenom minimálně.

Jan Werich údajně říkal, že boj s lidskou hloupostí se nedá vyhrát, ale také se z něj nesmí utéct, protože jinak blbost zaplaví svět.

Podle této knihy to ovšem vypadá, že k totálnímu zaplavení světa blbostí již dávno došlo a nedá se proti tomu nic, ale vůbec nic dělat, maximálně tak se této skutečnosti přizpůsobit. K čemuž dospěje docent Motyčka v povídce Projekt Kašpar.

Ba co hůř, čtenáři by se mohlo zdát, že podle autora je vlastně úplně jedno, že k něčemu podobnému došlo, protože v dlouhodobém kontextu v podstatě absolutně na ničem nezáleží – což jsou úvahy, ke kterým dospěje hlavní hrdina povídky Sebevražda aneb nihilista na balkonu, podle které je (imho velmi příznačně) nazvaná celá tato povídková sbírka.

Pevně věřím, že autor přece jenom není nihilistou na balkonu a tedy výroky jako „dneska si každý věří, čemu chce; už dávno neexistuje jen jedna realita – vlastně je jich spousta a každý si může vybrat, v jaké realitě chce žít“, „rozhodně nedopusťte, aby nějaký svědomí stálo v cestě vašemu úspěchu“, „jsme první společnost v dějinách, která společně nesdílí vůbec nic“, „je jedno, jak chytří jsme byli, jak skvělé romány jsme psali, jak nádherné básně a symfonie jsme složili, jak báječné filmy jsme točili a jak skvělá jídla jsme uměli uvařit“ nebo třeba v první povídce citovaná odpověď superpočítače, že lidský život nemá žádný smysl, a povzdech jeho objevitele, že lidem je nějaká pravda úplně ukradená, protože si chtějí jenom potvrdit tu svou „pravdu“, případně ji použít proti druhým, nejsou jeho osobními názory.

Optimisticky doufám, že přece jenom poněkud přehání, a hlavně, že přehání zcela záměrně. Podobně, jako když Montesquieu a Voltaire popisovali podobně nesmlouvavě jejich tehdejší svět a společnost – ovšem nikoli proto, že by se s tímto jejich stavem hodlali smířit.

Čím více se najde lidí, které tato kniha neurazí, ale naopak rozesměje a vzápětí donutí k zamyšlení, tím větší je naděje, že k tomu úplnému zaplavení světa blbostí pořád ještě nedošlo – a hodně dlouho nedojde.

Dávám čtyři a půl hvězdiček – pokud by to mělo být v procentech, tak 85 %.

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

JUDr. Scarlett Rauschgoldová (původní profesí právnička se specializací na mezinárodní a evropské právo) je v Československém fandomu (kterému několik let i předsedala) známá zpravidla jako Darth Zira. Dlouholetá porotkyně Ceny Karla Čapka a svého času i spolueditorka sborníků Kočas. Jako fanynka Hvězdných válek organizovala několik literárních soutěží s tematikou fan-fikcí z tohoto světa. Možná částečně z nostalgie, protože svou autorskou dráhu začínala právě Star Wars fan-fikcemi, od kterých rychle přešla k „obecné“ sci-fi a fantasy. Její povídky se objevovaly nejdříve na netu (Palmknihy, Sarden), posléze i v tištěné podobě, např. v několika číslech Časopisu Mensy ČR, ve sbornících Ježíšku, já chci plamenomet (roč. 2004, 2005 a 2008), Kočas (roč. 2009 a 2011), Cena Fantázie 2006 či Žoldnéři fantasy: Tango s upírem. Více než deset jich odvysílal i Český rozhlas na stanici Leonardo v pořadu Nula jednička. Od roku 2007 se věnuje také sestavování a vydávání povídkových antologií z žánru fantastiky, prozatím vyšly Černé sny aneb příběhy na nedobrou noc (2007), Technokouzla aneb příběhy z jiných světů (2008), Pěna dějin aneb příběhy, které se nestaly (?) (2009) a Jinosvěty aneb (ne)skutečné příběhy (2011). Nějakou dobu spolupracovala se sci-fi přílohou Sarden internetového listu Neviditelný pes a nárazově též s časopisem XB-1 (dříve Ikarie) a pět let vedla společenskou rubriku Rozcestník (dříve Bulvár Alfa Ralfa) v časopise Pevnost, kam občas přispívala také reportážemi z conů (srazů fanoušků sci-fi a fantasy). Na těchto akcích se s ní lze velmi často setkat i jako s přednášející. Rovněž se zabývá překládáním, nejvíce z angličtiny, ruštiny a slovenštiny, mimo odborných textů a kratších povídek přeložila do češtiny sci-fi román Poslední pozemšťanka.(vyd. 2014), fantasy Bratislavská bludička (vyd. 2015) a román Jamese Lucena Star Waes: Háv klamu (vyd. 2007). V roce 2015 vydala výbor svých povídek pod titulem Non serviam.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít