Místo sirén nechte zvony znít

Ve vší úctě ke všem zemřelým, na jejichž počest se tu a tam rozeznívají sirény: takovéto uctění jejich památky je nejen k ničemu, ono je vlastně v praxi spíše neuctivé.

Sirény (resp. čím dál častěji reproduktory s nahrávkami sirén) ječí v ČR už po mnoho let ze střech pravidelně každou první středu v měsíci. Většinou jsou navíc provázeny burácivým hlasem řvoucím: „Zkouška sirén! Zkouška sirén!“ a „Právě proběhla zkouška sirén! Právě proběhla zkouška sirén!“.

Občas ten hlas křičí ještě něco jiného, ale celé je to (alespoň u nás, v Praze) zvukařsky tak mizerně ošéfované, že jsem nikdy nerozuměl co.

Většina lidí to nesnáší, případně z toho mají legraci. Jedna moje kamarádka pravidelně oznamuje na facebooku těm z nás, kteří jsou už hluší, že „Právě probíhá zkouška sirén! Zkouška sirén!“ a orchestr Berg to dovedl ad absurdum, když pravidelnou zkoušku sirén začal doprovázet pravidelnými koncerty, do nichž je zvuk sirén zakomponován.

Někdy v létě před rokem a půl se zvukem sirén uctívala taky památka, jen už nevím koho. Měl jsem dovolenou, a protože si zprávy pouštím většinou hlavně při práci, neměl jsem ani tušení, že nejde o zkoušku, ale o tryznu.

Seděl jsem právě v jedné zahradní restauraci se psem a užíval si točeného, když vtom se z repráku kdesi na nějaké blízké střeše ozval hlas, který sice opět hřmotil jako vichřice, ale nebylo rozumět ani jedinému jeho slovu, tím spíše, že polovina hlášení byla bůhvíproč v němčině.

Během této zvukové přeháňky si nikdo ze třiceti hostů na zahrádce nestoupl, protože kdo náhodou nesledoval předchozí dny zprávy, tak nic nevěděl a považoval to stejně jako já jen za další pravidelnou zkoušku (našich nervů). Pokud někdo z přítomných náhodou věděl, o co jde, nedal to najevo.

Přítomní turisté pak zjevně rozuměli německému hlášení (které možná mělo něco objasnit) stejně minimálně jako Češi tomu českému, tedy vůbec, a jen se zmateně rozhlíželi kolem.

Později se ukázalo, že jediný, kdo věděl, oč se jedná, byla servírka, která však stejně stála a kouřila u popelníku před restaurací, takže nebylo poznat, jestli tam postává a drží svou kouřovou minutu ticha se záměrem uctění něčí památky, či jen tak pro relax.

Jedinou bytostí široko daleko, která okamžitě a plně pochopila, že došlo k něčemu tragickému, a jíž se zmocnil skutečně nepředstíraný hluboký smutek, byl můj staford, který vyskočil na lavici a začal zoufale výt směrem k sirénám, zjevně zcela zdeptaný hlubokým žalem nad smrtelným křikem toho obrovitého psiska, snad dokonce nějakého psího boha (Siria?), které se dle svého jekotu zmítalo v posledním tažení kdesi vysoko nad střechami…

…poplašené straky vystřelily daleko do nebe…

…zatímco všichni ostatní se na zahrádce smáli mému nebohému psíku…

Inu: prostě žádné uctění, nic, zhola, ale zhola nic…

Copak není možné pojmout uctění něčí památky nějak důstojněji?

Vzhledem k tomu, že se už dneska většinou stejně asi nepoužívají žádné skutečné sirény, ale jde jen o nahrávky jejich zvuku, tak pokud to s tím vzdáním úcty někdo myslí opravdu vážně, ať se zasadí o to, aby se pro tyto případy pouštěla alespoň nahrávka zvonů!

Církevní zvoníci by jistě rádi poradili vhodný a historicky patřičný rytmus i zvuk, lidi by si na to časem zvykli a nepletli by si takovéto připomínky smutné události s otravně se opakujícími testy.

Naopak, stejně jako kdysi lidé v chalupách a na polích, když uslyšeli umíráček, ptali by se: „Kdopak nám to umřel? A copak to bylo za člověka? Dobrý byl, či zlý?“

A třeba by se i něco dozvěděli…

Zkrátka: Místo sirén nechte zvony znít!

Ostatně, ony i ty samotné zkoušky by se koneckonců obešly bez sirénského řevu.

Ke stejnému účelu by bez rvaní uší posloužily mnohem lépe třeba parádní Fanfáry Antonína Dvořáka, zkomponované u příležitosti zahájení Zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891, která se stala vlasteneckou demonstrací vyspělé úrovně českého hospodářství.

Na rozdíl od fanfár Bedřicha Smetany nejsou zprofanované, a tak bychom si třeba mohli těmito fanfárami každou první středu v měsíci připomenout, co je to vlastenectví a že Češi přes všechny problémy, války a diktatury urazili od devatenáctého století zatraceně velký kus cesty, že mají dnes svůj vlastní a relativně demokratický stát, který ekonomicky docela dobře šlape, a i když pořád je nutné se snažit o to, aby byl lepší (a že je hodně co zlepšovat!), můžeme to dělat s hrdostí a návazností na spoustu skvělých věcí, které dokázali naši předkové.

Já osobně, ač jinak velký cynik a ironik, bych při takových fanfárách klidně každou první středu v měsíci povstal a věnoval minutu ticha vzpomínce na vše dobré, čím naší zemi přispěli ti, kteří tu byli před námi. A vůbec by mi nevadilo, že první takty Dvořákových Fanfár citují rakouskou císařskou hymnu od Josepha Haydna, bral bych to jako větší smíření se s minulostí než znovuvztyčený Mariánský sloup.

A kdybych zaslechl místo fanfár zvony, povstal bych také, uctil zemřelého minutou ticha, a pokud bych o tom nevěděl ze zpráv, ptal bych se:

„Kdopak nám to umřel? A copak to bylo za člověka? Dobrý byl, či zlý? A čím přispěl k rozvoji této země, že v ní dnes na jeho památku všude znějí zvony?“

A kdybych někdy uslyšel sirény, utíkal bych i se stafordem do krytu!

Profilový obrázek

Stanislav Hudský

Pracoval pro významná česká knižní nakladatelství, časopisecká vydavatelství a reklamní agentury, hrál v několika kapelách, provozoval divadlo a hudební klub, napsal několik divadelních her a knih, podílel se na vytváření literárně-analytických softwarů, založil a řídil několik firem, některé později předal kolegům, s některými dodnes externě spolupracuje. V současnosti řídí vydavatelství a literární školu ArtPorte. Více o autorovi: http://hudsky.cz/

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít