Belfan

…když jsme u těch škatulek, žánrů, subžánrů a proudů – abych navázal na únorový blog Darth Ziry nazvaný Sci-fi, fantasy a horor – tak se mi chce přidat další pojem, který se nedávno zrodil – belfan, i když je to v rozporu s vyzněním zmíněného článku, vyjadřujícím přesvědčení, že jakékoli škatulkování je nepřesné, zavádějící a neproduktivní. Je třeba také podotknout, že vznikl na půdě a prostřednictvím nakladatelství Beletris. Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že vzniknout měl, i když se samozřejmě mohu mýlit.

Tenhle můj pocit byl tak silný, že ovlivnil způsob mého psaní prózy. Obvykle autor píšící román nebo novelu má předem jasno v mnoha věcech, v tématu, v základní myšlence, pak už také nosí nějaký čas v hlavě více či méně zřetelnou kostru děje a nakonec i jeho postavy mají přesně vyprofilované charaktery. V mém případě se nic takového nedělo, své romány jsem tvořil stejně jako písničky nebo básně, přestože byly výrazně epické, nikoliv pocitové – děj pak přicházel na svět jaksi průběžně, kontinuálně, asociativně. Já vím, není podstatné, jakou metodu při psaní používám, ale říkám to jen proto, abych zdůraznil, v čem jediném jsem měl jasno od samého počátku – v žánru. Ten byl v tu chvíli pro mě dominantní.

Netvrdím, že žánr, který jsem nazval belfan, je zcela originální anebo naprosté novum. Vyskytuje se v literatuře v různých variantách už delší dobu. Ty ale nebyly zdrojem mé inspirace, protože jsem pochopil, že žádné z těch děl se nevyčlenilo ani z obecné literatury, ani ze sci-fi, nestanovilo si předem daná pravidla.

Nutno dodat, že belfan není podžánr, stojí na úrovni fantasy a má s ní společného to, že je sloučeninou dvou žánrů. Tak jako fantasy obsahuje prvky sci-fi a na druhé straně je prodchnuta atmosférou bájí a pohádek – tak belfan je konglomerátem čistokrevné science fiction s beletrií. Předstírá, že je mainstreamovou beletrií, ale zastoupení fantaskna je tam rozhodující. Není to sci-fi, protože mu chybí ona vědecká erudice, dá se říci, že doslova kašle na vědu, ze sci-fi si povrchně bere jen rekvizity, zbytek je obyčejná krásná literatura. Vlastně není obyčejná, protože je tam přítomna jedna základní podmínka. Tou je fakt, že belfan musí bezpodmínečně těžit z toho vzájemného spojení, jinak se nejedná o belfan. Vždyť přece detektivka umístěná do budoucnosti jakkoli vzdálené nebo na kosmickou loď ještě neznamená, že jde o sci-fi. A tak belfan významně čerpá z rozporu mezi bizarním alternativním světem a naší všednodenní skutečností. Ta se tváří jako by nic, přestože ten svět z našeho pohledu oplývá mnoha abnormalitami – např. v podobě stovek jednotlivých pohlaví, zcela odlišnými druhy soužití a sexu apod. A někde mezi řádky a také mezi našimi mozkovými brázdami nutně bují latentní humor jako vedlejší produkt těchto rozporů.

K četbě takovéto literatury je třeba jakási potřebná výbava, a to kladný vztah k science fiction, a pak jistá přejedenost z konzumace fantasy. Ale abych byl trochu konkrétní, jedná se o dvě má díla – romány.

1) Ve zmíněném nakladatelství vydaný Narek proti establishmentu – odehrávající se někde jinde než na Zemi.

2) A na serveru eBookEater.cz román 44 666 – tentokrát sice o lidech pozemských, avšak ve velmi daleké budoucnosti.

Ať jsou kvality obou děl jakékoliv, nejedná se ani o beletrii, ani o sci-fi, jak jsem prozradil, nejblíže to má k někam posunuté fantasy – ve skutečnosti to je ale zatím ještě ostře ohraničená, ničím nenarušená škatulka belfan.

Na závěr si dovoluji položit otázku. Je tento žánr v současné době životaschopný? Není to pouhá sci-fi z budoucnosti?

© Miloš Krmášek, 2016

Knihy autora: