„Vyšší dívčí“ aneb sci-fi a fantasy pro děti a mládež

Hunger Šípy

Když dnes máme ten Mezinárodní den dětí, povíme si něco o fantastické tvorbě pro toto specifické publikum. Jako první je potřeba říci, že pokud se někdo mylně domnívá, že zaměřit se na dětskou (případně „teenage”) fantastiku znamená ušetřit si práci a ještě se dát na „lukrativní obor”, tak je na dosti velkém omylu. O tom, jak je to s tím „prudkým zbohatnutím” literátů v Čechách, už byla řeč – a ani literatura pro děti a mládež v tomto směru není výjimkou.

Další věcí pak je, že psát literaturu pro děti a mládež i bez vymýšlení světa, ve kterém je „něco jinak“, není vůbec snadné (viz Pravidlo č. 19: Děti nejsou hloupoučcí dospěláčci), jejími hrdiny musejí být postavy, se kterými se děti nebo dospívající dokáží snadno ztotožnit. A pokud je dobrodružný příběh ještě zasazen do sci-fi nebo fantasy světa, tak má opět autor dost co dělat, aby vnitřní logika jeho knihy bezchybně fungovala.

Má před sebou minimálně podobně obtížný úkol jako autor historické fantasy, umocněný ještě navíc tím, že děti a mládež jsou obzvláště citliví na jakoukoli faleš, takže jsou mnohdy schopní daleko rychleji odhalit (a čtenářským nezájmem nebo pohrdáním také tvrdě ztrestat) každou nelogičnost postav nebo nekonzistentnost světa.

Opravdu kvalitní literatury pro děti a mládež, kde jsou zároveň hrdiny samotní mladí lidé, a nikoli pohádkové postavy, mluvící zvířátka apod., je velmi málo, a naprostá většina z ní je dnes už poněkud zastaralá – při vší úctě k Jaroslavu Foglarovi, Bohumilu Říhovi, Václavu Čtvrtkovi, Erichu Kästnerovi, Arthuru Ransomovi nebo Astrid Lindgrenové, s jejich hrdiny se současné dítě či dospívající přece jen ne vždy lehce ztotožní, svět, ve kterém se jejich příběhy odehrávají, mu může být poněkud cizí a jednání těchto postav kolikrát až nepochopitelné. Tato výtka se týká zejména některých hrdinů Kästnerových a Foglarových, nemluvě o katolické tvůrkyni Káji Maříka, skrývající se za pseudonymem F. Háj, kteří jsou pro dnešní dítě až příliš „hodní“, prostě zcela neuvěřitelně ctnostní, poslušní, spravedliví a slušně vychovaní, takže v jeho očích působí spíše jako nějací podivní mimozemšťané, a ne kamarádi, které by takové dítě mělo rádo, natož pak nějaké jeho životní vzory.

Kromě Harryho Pottera a „znovuobjevené“ Narnie (což lze obé považovat za vcelku kvalitní fantastickou literaturu pro děti a dospívající) se tím pádem tuto mezeru na trhu, která stále ještě dosahuje velikosti nejméně Hvězdy smrti, snaží zaplňovat nejen zcela průměrný Eragon, ale naneštěstí i brak toho nejhoršího druhu, jakým je např. sága Stmívání, ba dokonce i všechny další (a mnohdy vpravdě příšerné) napodobeniny jak Pottera tak Stmívání.

Dobrou zprávou pro autory tedy je, že kvalitní a originální sci-fi nebo fantasy knihou pro děti či mládež by mohli „prorazit“ o něco rychleji či snáz, zároveň ovšem, jak už bylo řečeno, je psaní podobných povídek nebo románů úkol velmi obtížný.

Při psaní fantastické literatury pro děti je jako první nutné zbavit se (možná pro každého dospělého jinak přirozeného) strachu o děti a tedy i o hlavní hrdiny této knihy, prostě nedovolit, aby to měli příliš snadné a jednoduché, protože to by dětského čtenáře rozhodně nebavilo. Dětští hrdinové ve fantastických knihách naopak musejí překonávat překážky a mnohokrát prokázat svou srdnatost a vynalézavost – ostatně když si vezmeme, s čím vším si poradily Rychlé šípy, Vlaštovky a Amazonky, Děti z BullerbynuLuisa a Lotka nebo třeba Emil a detektivové, tak proč by měli být hrdinové pro dnešní děti méně odvážní, šikovní, vynalézaví a chytří?

Stejně tak není vůbec na škodu, aby se postavy dobrodružné sci-fi nebo fantasy pro děti ocitaly ve vážných problémech a nebezpečích, klidně i v ohrožení života – vždyť taková Alenka z planety Země Kira Bulyčova nebo Vladimír Smolík z kresleného maďarského televizního seriálu ze 70. let (mimochodem, obojí považuji za výbornou dobrodružnou sci-fi pro děti ve věku kolem 10 let) při svých cestách vesmírem taky kolikrát vážnému úrazu nebo i smrti unikli jenom o příslovečný vlásek.

Při psaní literatury pro dospívající mládež je zase třeba se zbavit všech iluzí a zbožných přání, jací by asi tak její čtenáři měli být, ale podívat se zkrátka na syrovou skutečnost – jakkoli se může zdát nepříjemná a tvrdá.

Současní náctiletí, pokud mají vůbec zájem o dobrodružnou sci-fi nebo fantasy, čtou úplně jiné věci než jejich otcové a dědové. To, co jejich předkové četli v nácti, oni, pokud vůbec přečtou, tak dávno před pubertou (kolem desátého dvanáctého roku věku) a od nějakých třinácti až patnácti už čtou převážně akční sci-fi a fantasy pro dospělé, kde o krev, násilí, brutalitu všeho druhu (a občas i o sex) není zrovna nouze – netřeba zrovna uvádět jako příklad Kulhánka (ačkoli toho četli skoro všichni, mnozí už dávno před patnáctými narozeninami), ale i to dejme tomu nejméně krvavé a násilné z věcí, které současná mládež považuje za zábavně dobrodružné knížky, jsou např. příběhy ze sérií o Marku Stoneovi, Agentovi JFK, vorském důstojníkovi Milesi Vorkosiganovi, kapitánce Honor Harringtonové, upírce Tině Salo, zabíječkách upírů Buffy či Anitě Blakeové atd., nemluvě o momentálně velmi populárních knižních a filmových sériích jako Hra o trůny nebo Hladové hry.

Snažit se tedy „cpát“ dětem a mládeži „z výchovných důvodů“ nějaké novodobé Mirky Dušíny, případně v těchto příbězích všechny postavy (zvláště pak starší šestnácti let) pojímat absolutně asexuálně, není vážně právě dobrý nápad – děti a mládež budou totiž podobné příběhy v tom nejlepším možném případě dost nudit, v tom horším se jim přímo vysmějí. Ne, že by všichni hrdinové knížek pro děti a mládež měly být zrovna obdoby Barta Simpsona nebo dokonce postaviček ze South Parku, případně nějací „špinaví a chlípní kosmičtí vágusové“ sprostí jako kanálníci, ale rozhodně nezaškodí, pokud budou vypadat a chovat se spíš jako současné běžné děti či dospívající, než aby působili dojmem exponátů z nějakého „Muzea ideálního dítěte“.

Autor, který se snaží psát fantastiku pro děti a mládež, udělá nejlépe, když si vzpomene na vlastní dětství a dospívání, na všechny průšvihy a darebačiny, které napáchal buď on sám nebo jeho kamarádi, případně na vylomeniny, které by byl býval rád spáchal, ale neměl k tomu dostatek příležitostí nebo odvahy, a spíše podle těchto vzpomínek než podle svých představ o tom, jací by ideální mládežníci měli být, začne tvořit své hrdiny.

Je například nesmysl domnívat se, že dvanáctiletý kluk (nebo holka), kterému se náhodou ocitne v ruce dejme tomu klíč k bráně do jiné dimenze nebo stroj času, se jen tak nechá přesvědčit kýmkoli, aby tuto věc po svém návratu již nikdy nepoužil, protože by to mohlo být nebezpečné.

Vážený autore/vážená autorko, když vám samotným bylo těch deset až dvanáct, opravdu byste to uděl(a)?

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

JUDr. Scarlett Rauschgoldová (původní profesí právnička se specializací na mezinárodní a evropské právo) je v Československém fandomu (kterému několik let i předsedala) známá zpravidla jako Darth Zira. Dlouholetá porotkyně Ceny Karla Čapka a svého času i spolueditorka sborníků Kočas. Jako fanynka Hvězdných válek organizovala několik literárních soutěží s tematikou fan-fikcí z tohoto světa. Možná částečně z nostalgie, protože svou autorskou dráhu začínala právě Star Wars fan-fikcemi, od kterých rychle přešla k „obecné“ sci-fi a fantasy. Její povídky se objevovaly nejdříve na netu (Palmknihy, Sarden), posléze i v tištěné podobě, např. v několika číslech Časopisu Mensy ČR, ve sbornících Ježíšku, já chci plamenomet (roč. 2004, 2005 a 2008), Kočas (roč. 2009 a 2011), Cena Fantázie 2006 či Žoldnéři fantasy: Tango s upírem. Více než deset jich odvysílal i Český rozhlas na stanici Leonardo v pořadu Nula jednička. Od roku 2007 se věnuje také sestavování a vydávání povídkových antologií z žánru fantastiky, prozatím vyšly Černé sny aneb příběhy na nedobrou noc (2007), Technokouzla aneb příběhy z jiných světů (2008), Pěna dějin aneb příběhy, které se nestaly (?) (2009) a Jinosvěty aneb (ne)skutečné příběhy (2011). Nějakou dobu spolupracovala se sci-fi přílohou Sarden internetového listu Neviditelný pes a nárazově též s časopisem XB-1 (dříve Ikarie) a pět let vedla společenskou rubriku Rozcestník (dříve Bulvár Alfa Ralfa) v časopise Pevnost, kam občas přispívala také reportážemi z conů (srazů fanoušků sci-fi a fantasy). Na těchto akcích se s ní lze velmi často setkat i jako s přednášející. Rovněž se zabývá překládáním, nejvíce z angličtiny, ruštiny a slovenštiny, mimo odborných textů a kratších povídek přeložila do češtiny sci-fi román Poslední pozemšťanka.(vyd. 2014), fantasy Bratislavská bludička (vyd. 2015) a román Jamese Lucena Star Waes: Háv klamu (vyd. 2007). V roce 2015 vydala výbor svých povídek pod titulem Non serviam.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít