Politická korektnost ve Star Wars?

Že je Mirka Spáčilová ve svém hodnocení Star Wars Epizody VII totálně mimo, to asi málokoho překvapí. Každý fanoušek sci-fi, fantasy, hororů nebo komixů ví už dlouhá léta, že nedobře činí každý, kdo se řídí jejím názorem na filmy, které jsou buď adaptacemi již vydaných knih těchto žánrů či jejich volnými parafrázemi nebo dokonce mají vlastní zcela původní scénář, ovšem spadají do žánru fantastiky.

Nekompetentnost paní Spáčilové v této oblasti je mezi fanoušky dokonce tak pověstná, že se spíše řídí jejím názorem obráceným o 180°, tedy čím více nějaký žánrový film strhá, tím více od něj očekávají.

Problémem však je, že ani toto není právě dobrý nápad, protože ona fantastice rozumí méně, nežli by kdy Magdalena Dobromila Rettigová mohla rozumět thajské kuchyni nebo japonskému čajovému obřadu. Takže samozřejmě vůbec není schopná rozeznat kvalitní adaptaci od adaptace mizerné, natož pak že by dokázala rozpoznat, nakolik jsou v tom či onom filmu základní pravidla žánru ctěna (za což scénárista a režisér zaslouží pochválit) nebo naopak porušována (za což by jeden, druhý nebo oba společně zasloužili pověsit za koule do průvanu).

Stručně řečeno, kvalitní sci-fi, fantasy, horor nebo komikovou adaptaci Mirka Spáčilová nedokáže poznat, ani kdyby použila černé magie.

Svým způsobem ji poněkud nechápu. Že nemá ráda fantastiku, to je její věc, nemusí každý tento žánr milovat. Ale proč vůbec cítí potřebu vyjadřovat se k něčemu, o čem neví lautr nic? Já taky zásadně nehodnotím nějaká ta historicko-milostná dramata z viktoriánské éry, protože to prostě není můj šálek čaje. Mladé anglické šlechtičny a jejich zakázané lásky ke společensky nevhodným mužům mě k smrti nudí, něco podobného bych nikdy dobrovolně nečetla ani nesledovala, takže i kdybych náhodou někdy nějakým omylem viděla např. jednu epizodu seriálu Panství Dowtown (myslím, že se to tak nějak jmenuje), nikdy bych neměla tu drzost na to psát recenzi.

Ovšem zde se Spáčilka ve své nekompetentnosti přímo překonala.

Dala zcela jasně najevo, že starou trilogii Star Wars, natož pak všech těch původních šest lucasovských epizod snad nikdy v životě pořádně neviděla – a pokud náhodou viděla, tak už dávno zapomněla, o čem to vlastně je, a taky ani omylem netuší, jací hrdinové a hrdinky se v těchto filmech vyskytovali.

Ne, vážně.

Kdo mě zná, tak ví velmi dobře, že z duše nenávidím politickou korektnost a vlastně vůbec jakoukoli autocenzurní předposranost, ovšem poslední dobou mě začíná dost točit opačný extrém.

Totiž paranoidní magoři, kteří za každým rohem hned vidí schovanou nějakou tu militantní feministku, fanatického antixenofoba nebo zběsilého mulikulti korektního sluníčkáře, a tak nějak automaticky předpokládají, že každý, kdo napíše jakoukoli kladnou postavu, která není zrovna bílý heterosexuální muž, se tím automaticky někomu podbízí nebo dokonce tyto postavy píše jenom proto, že se bojí je nenapsat, aby se feministky, antirasisti, multikulti sluníčkáři a političtí korektníci neurazili – nebo ho rovnou nepopotahovali po soudech.

Kdyby paní Spáčilová viděla už jenom ten amotný základ povědomí o Star Wars, totiž Epizodu IV, tak by jí vůbec nepřišlo divné, že jedním z hlavních hrdinů Epizody VII je dost akční mladá holka docela „od rány“. Každý fanoušek si určitě vzpomene na hlášky princezny Leiy, když např. Lukovi, který ji přijde osvobodit v přestrojení za stormtroopera, ležérně sdělí: „Nejsi na imperiálního vojáka nějaký malý?“ nebo když chvíli na to Hana s Lukem dost drze sprdne, že tu její záchranu teda pěkně zpackali a že tím jak ji tak sebe dostali do pěkného průseru, který ovšem ona (na rozdíl od nich, neschopných chlapů) dokáže vyřešit.

Nemluvě o tom, jak akční je Leia i v dalších pokračováních původní trilogie – a že má být po kom, protože to, co její matka Padmé Amidala předvádí v prequellové trilogii, to taky stojí za to.

Fanoušci si určitě rádi vzpomenou zejména na scénu v aréně v Epizodě II, kde než se nadějný jedijský učedník Anakin stihne pořádně rozkoukat, tak se ona dokázala zbavit pout, vylézt na sloup, ke kterému byla původně připoutaná, a vzápětí docela zkušeně řetězem, kterým právě byla původně připoutaná, umlátila tu potvoru, co se po ní sápe (člověku to nemůže nepřipomenout, jak Leia v Epizodě VI zas dost elegantně řetězem, na kterém byla uvázaná, uškrtila Jabbu Hutta).

Tedy drsné holky, co se s ničím příliš nemažou, jsou ve Star Wars od samého jejich počátku naprostým standardem, v tomto paní Spáčilová nejspíš zaspala posledních skoro 40 let.

A že je Finn černý? Za prvé (což by dobře věděla, kdyby o Star Wars něco málo věděla) v této sáze pojem „rasa“ znamená něco úplně jiného než v našem světě, ve kterém žijí pouze lidé – ve Star Wars je „člověk“ (a to bez ohledu na to, jestli má pleť světlejší nebo tmavší a oči kulaté nebo mírně zešikmené) prostě jednou rasou a jinými rasami jsou twi’lekkové, rodiáni, neimoidáni, zabrakové atd.

No a za druhé je Finn zase jistou sentimentální reminiscencí Landa Carlissiana – ten taky (v Epizodě V) nejdříve ne zcela dobrovolně sloužil Impériu a pak „prohlédl“, vzbouřil se a přidal se na stranu rebelů (kdyby paní Spáčilová Star Wars opravdu znala, tak by věděla, že to nakonec – v Epizodě VI – dotáhl až na republikového generála, který se navíc dobrovolně přihlásí na takřka sebevražednou misi, pokus o zničení druhé Hvězdy smrti, který samozřejmě úspěšně zvládl).

A samozřejmě ani v nové trilogii nechybí postava tmavé pleti na straně „dobra“. Že by měla Mirka Spáčilová tak špatnou paměť, že už by úplně zapomněla na jedijského mistra a člena Rady řádu Macea Windua? Abych jí tu paměť trošku osvěžila, tak je to ten černý frajer, který v Epizodě III vede komando snažící se zatknout kancléře Palpatina, alias temného sithského lorda Dartha Sidiouse – a jako jediný není jeho lightsaberem vykuchán během pár okamžiků, ale naopak spolu ti dva svedou velmi vyrovnaný souboj, který kdo ví, jak by dopadl, kdyby se do toho nevložil již temné straně zcela propadlý Anakin a Macea docela obyčejně nevyhodil z okna.

Já osobně považuji naopak za silně politicky nekorektní, že záporáci v této sáze jsou téměř výhradně nejen že lidé, ale ještě ke všemu muži bílé pleti, úplně ideálně tak árijské typy, že by z nich měl Adolf Hitler orgasmus. Pokud už je na straně zla vůbec někdo, kdo je  ne-člověk, ne-běloch nebo žena, tak se jedná pouze o epizodní postavičky, o trapné „přicmrndálky“, nikoli o skutečně drsné mizery, o samu esenci všeho záporného a navíc s takovým charismatem, že z něj lidem běhá mráz po zádech.

Proč před skoro 150 lety Alexander Dumas dokázal stvořit zápornou hrdinku charakterově sice silně odpudivou, ale vizuálně naopak překrásnou, ale dnešní autoři to neumí? Proč takovéto „antihrdinky“ běžně psali Shakespeare nebo starořečtí dramatici, ale dnes to nějak vyšlo z módy nebo co?

Když už rovnoprávnost, tak skutečná!

Žádám Unii o ženské kvóty na záporné postavy!!!

S kým se pak má člověk ztotožňovat, že?