Opona
Photo © Esch / Adobe Stock, 2016
Z rozvitých souvětí zbyly jen piktogramy.
Z horkého večera dusný čas před bouří.
Všechno zlé pryč a také všichni svatí s námi.
Oba jsme dopili své pivo. Nikdo nekouří.
V zahradní restauraci tápem sluchem po zahřmění.
Přijde to každou chvíli, každou vteřinu.
Všechno, co bylo, pro tu chvíli nikdy není.
A nikdy nebude. Teď blýsklo ve stínu.
Napětí zhoustlo tak, že dalo by se stáčet.
Cítím tě blízko sebe. Míň než stovky let.
Zmizela všechna slova, která jsem kdy načet.
Jen ty a já a ty a kolem Svět.
Svět, ve kterém to každou chvíli zazní.
V němž za pár vteřin padnou brány Jericha.
Svět, v němž se ohlížíme s neustálou bázní.
Se strachem z blízkosti. Z kopanců do břicha.
Cítím tě vedle sebe. Úzkost téhle chvíle.
Tvou věčnou úzkost z místa, jímž je tenhle Svět.
Nechci ti říkat nic. Tvářit se ušlechtile.
Víš: vím, že víš, co skrývám do svých vět.
Najednou se tě jemně dotknu dlaní.
Tak. Jako když se pohne záclona.
Konečně zahřmí. Dvakrát. A je po čekání.
…
A všechno skryje déšť jak opona.
© Stanislav Hudský, 2017
| Knihy autora: | ||
|---|---|---|
 |
 |
 |
Nejnovější komentáře