Pravidlo 27: Fabule musí být čistým a jasným příběhem s pointou

Osobně například zásadně trvám na tom, aby byl autor schopen shrnout svůj příběh do jedné jediné věty. (Pak se může „doplňovat“.)

Režisér Luděk Svoboda tak například svůj film Bezejmenný odvyprávěl takto:

„Je to středověká legenda o trojici, která prochází životem každého člověka. Příběh chlapce, který hledá štěstí a lásku a nalezne svůj osud.“ (Ano, máte pravdu, jsou to dvě souvětí, ale krátká!)

Můžete namítnout, že to není fabule, ale slogan. Dobrý slogan na film nebo knihu ovšem může být jakousi nejkratší formou fabule.

A právě tato její nejkratší forma je tím, co byste měli mít zapsáno v hlavě natolik jasně, že když vám zavolá redaktor ve čtyři hodiny ráno, měli byste být schopni na něj tuto krátkou větu vychrlit jako násobilku.

Není nic horšího, než když se autor na otázku: „A o čem to je?“ začne zamotávat do jakéhosi složitého vysvětlování.

Pro příklad fabule (který pak použijeme také u syžetu) si vezmeme třeba scénář režiséra Michaela Gondryho a scénáristy Charlieho Kaufmana Věčný svit neposkvrněné mysli. Jeho původní fabule mohla vypadat například takto:

Autor: „Představ si, že existuje přístroj, kterej ti dokáže úplně vymazat z paměti někoho, kohos miloval, ale kdo ti dal kopačky, a ty už se kvůli tomu nemusíš nikdy trápit. Dokonce si nepamatuješ ani to, že sis ho nechal vymazat.“

Kamarád: „To je dobrej nápad. Jo, to by se mohlo kolikrát hodit. Víš, že Kamila a já jsme už zase…“

Autor: „A teď si představ, že se potkáš s holkou, kterou sis nechal vymazat a ona si nechala vymazat tebe. A znovu se do sebe zamilujete.“

Kamarád: „No, to je docela možný. Vlastně je to dost pravděpodobný, když uvážíš…“

Autor: „A najednou se dozvíte, že jste spolu už chodili, ale nechali jste si jeden druhýho vymazat.“

Kamarád: „É… Jak se to dozvíme?“

Autor: „No, ta firma si přece vede evidenci zákazníků, má třeba nějak uložený jejich vzpomínky a třeba nějaká naštvaná sekretářka pošle všem bývalým klientům seznam, kdo všechno si je nechal kdy vymazat a koho si nechali vymazat oni a tak.“

Kamarád: „Jo, to je možný, tyhle úniky informací… A takový vzpomínky by šly taky docela dobře zneužít.“

Autor: „To si piš. V tý firmě třeba sedí nějakej moula, kterej by chtěl získat tu tvoji bejvalou holku, ale neví jak na to, a tak se mrkne do tvejch vzpomínek, jak jsi to kdysi dokázal, a dělá všechno tak, jak jsi to dělal ty.“

Kamarád: „To je ale hajzl. Dostane ji?“

Autor: „No, párkrát se s ní vyspí.“

Kamarád: „Já bych ho zabil.“

Autor: „Ale ty přece vůbec nevíš, že jsi s ní chodil, ani že má někdo tvoje vzpomínky, to všechno je vymazaný.“

Kamarád: „Aha, no, to je teda peklo. A jak to dopadne?“

Autor: „No, dopadne to tak, že ten moula není zas tak moc úspěšnej, protože, no zkrátka…“

Kamarád: „Když dva dělají totéž, není to totéž.“

Autor: „Přesně. Takže když tu holku znova potkáš ty, znova se do sebe zamilujete, ale v ten okamžik oba dostanete tu kazetu…“

Kamarád: „Jakou kazetu?“

Autor: „Přece tu s těma vzpomínkama od tý zhrzený sekretářky.“

Kamarád: „Aha a dál?“

Autor: „A na těch kazetách je přece spousta důvodů pro to, proč jste se kdysi rozešli, jak jste se na konec hádali a lezli si na nervy…“

Kamarád: „Takže dřív, než stihnete rozjet novej vztah, znáte už milion důvodů, proč ho nerozjíždět…“

Autor: „Tak.“

Kamarád: „No jo, to je dilema. To teda fakt nevím, jak bych to řešil… Jak to dopadne?“

Autor: „To zatím nevím.“

Muž od vedlejšího stolu: „Zkusej to spolu znova.“

Autor: „Myslíte?“

Muž od vedlejšího stolu: „No jasně, to je přece logický. Lidi pořád opakujou stejný chyby.“

Kamarád: „Ale je to dost smutný téma.“

Muž od vedlejšího stolu: „To jo, manželka na konci filmu brečela.“

Autor: „Na konci jakýho filmu?“

Muž od vedlejšího stolu: „No, já myslel, že se bavíte o tom filmu. Jmenuje se to Věčnej svit neposkvrněný mysli a natočili to Gondry s Kaufmanem.“

Autor: „Já se picnu, nic lepšího už mě v životě nenapadne!“

Kamarád: „Vidíš, vole, měl by ses taky trochu zajímat vo to, co se kolem děje!“

První věty, které v tomto příkladu říká autor, jsou de facto idea a společně s tím, co k ní dále dodává, jde již o základně odvyprávěný a promyšlený příběh, ve své podstatě dobrou fabuli, kterou je možno přetavit do syžetu.

Pokračování →

© Stanislav Hudský, 2010

Knihy autora: