Pravidlo 30: Přemýšlejte o druhých a dalších plánech knihy

První, druhý a třetí plán jsou vlastně původně divadelnickým, později filmovým termínem, který znamenal, že v „prvním plánu“ tj. např. v popředí, hlavní herci odříkávají svůj text, v „druhém plánu“ za nimi vjíždějí na scénu vozatajové a „ve třetím plánu“ to vše komentuje třeba sbor či chór.

V literatuře se používá přeneseně.

Jméno růže od Umberta Eca je v prvním plánu historickou detektivkou, v níž mnich Vilém z Baskervillu a jeho pomocník Adson vyšetřují záhadné vraždy v opatství. První plán je klasicky konstruovanou holmesiádou, tak jak ji známe od Doyla, a dokonce na něj přímo odkazuje (Baskerville, Adson = Watson atd.)

Ve druhém plánu je kniha velmi fundovaným a fakticky podloženým shrnutím autorova pohledu na to, jak vnímali sebe i svět kolem sebe lidé v období vrcholícího středověku, jaká byla jejich filosofická východiska, životní možnosti a cíle.

Ve třetím plánu je kniha literární hrou mezi autorem a čtenářem, intertextuální postmoderní konstrukcí, až mystifikací (neboť některé autory i citáty si Eco vymyslel, což je ovšem prakticky nemožné odhalit bez hluboké znalosti daného historického období).

Ve čtvrtém plánu je kniha knihou o knihách a potažmo o literatuře a její úloze v životě člověka vůbec.

V pátém plánu je kniha o důležitosti smyslu pro humor a sebeironii pro filosofickou reflexi světa kolem nás

V šestém plánu je kniha důmyslně vystavěným rébusem.

V sedmém…

U této knihy by se dalo pokračovat dlouho, protože Eco, jakožto špičkový myslitel, filosof, estetik, sémiolog a literární teoretik, ji záměrně konstruoval tak, aby možnosti jejích výkladů byly mnohé.

Ačkoliv první plán je nám jasný, jenom Eco sám by nám mohl prozradit, které z jeho dalších plánů byly druhé, třetí a které až desáté, které pro něj byly více a které méně důležité, a je otázkou pro rozsáhlou kritickou analýzu, zda je vůbec všechny dotáhl, nebo zda jsou některé přítomny jenom v náznaku či zda vůbec náznak jejich existence v díle není jenom Ecův spisovatelský žert (takové psaní Eco dovedl ad absurdum ve Foucaultově kyvadle).

Z uvedeného vyplývá:

Je-li fabule příběh a syžet jeho konkrétním naplněním, jsou druhé a další plány díla těmi prvky v syžetu, které, často i „mezi řádky“, nesou další sdělení a významy, které chcete ke čtenáři dostat „neprvoplánově“, mohou to být i jen emoce a pocity, které v něm chcete vyvolat, nicméně výstavbě a konstrukci těchto dalších plánů byste měli věnovat velkou pozornost.

Nějaké další plány budou totiž ve vašem díle přítomny tak jako tak, i kdybyste nechtěli, budou však fungovat jinak, než když si je promyslíte, a pokud jste s nimi programově nepracovali, mohou jít i proti celkovému vyznění vaší knihy, jak jste ho zamýšleli.

Pokračování →

© Stanislav Hudský, 2010

Knihy autora: