Pravidlo 29: Pište paralelní dějové linie
Zkušení autoři používají dnes nejčastěji v rámci syžetu dvě paralelní dějové linie, které více či méně propojují. Mohou se odehrávat zároveň a osudy jejich postav se mohou více či méně prolínat (minimálně v závěru).
Mohou se však také odehrávat i ve zcela jiných časech a propojovat se jinak. V extrémním případě se nemusí v prvním plánu propojit vůbec (tedy jejich postavy se nesetkají, jejich osudy se neovlivní, nejsou svými reinkarnacemi ani nic podobného) a mohou být propojeny až některým dalším plánem, jenom nějakou ideou, myšlenkou či postupem (např. kdybyste popisovali v jedné linii příběh člověka, který dosáhne úspěchu, a zároveň příběh člověka, který ačkoliv dělá naprosto totéž, skončí jako bezdomovec).
Dokážu si představit i případ, kdy se dvě dějové linie nepropojí zcela ničím, nevím ovšem, jaký by to mělo smysl, vyjma dadaistického či jinak hraničního literárního experimentování.
Dějových linií můžete mít samozřejmě kolik chcete, pokud je dokážete napsat tak, aby se v nich čtenář neztratil (k tomu slouží pár tipů a triků v kapitole Psaní).
© Stanislav Hudský, 2010
Knihy autora:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
Nejnovější komentáře