Pravidlo 50: Dotahujte texty (jen) na hranici svých možností

Nejušlechtilejší lidskou vlastností je snaha o dosažení dokonalosti a nejhorší: neschopnost rozeznat hranice svých možností jak se jí přiblížit.

Arnošt Lustig napsal přes čtyřicet knih, které jen v Čechách vyšly ve více jak stovce vydání. Byl to také náš nejznámější autor, který svá již vydaná díla neustále doplňoval a rozšiřoval. Existuje např. sedm vydání knihy Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a ani jedno není identické. Některá vydání jsou dokonce o více jak třetinu rozsáhlejší — a není to jen jiným typem sazby.

Především je třeba říci, že to bylo jeho právo. Šlo o jeho dílo a mohl si s ním dělat, co chtěl. Je však třeba mít na paměti, že čtenáři se dostávají nikoliv jen k jeho nejnovějším variantám, ale ke všem různým vydáním a dva lidé, kteří četli knihu se stejným názvem, tak vlastně mohli číst zcela rozdílná díla a budou-li si o nich povídat, mohou být velmi překvapeni.

Ne vždy musí být takové zásahy do svého vlastního díla na škodu a existují i zcela logické důvody, proč se k němu vracet. Například filmoví režiséři jsou dost často v době první práce na filmu pod tak silným tlakem producentů, že jim přizpůsobují svá díla nezřídka i proti svým původním uměleckým záměrům. Někteří významní a bohatí režiséři však buď poskytují výhradní práva producentům jen na omezenou dobu, nebo je po čase od producentů kupují a poté se ke svým dílům vrací, aby uplatnili své vidění díla formou nového, tzv. „režisérského“ sestřihu.

To je případ třeba Miloše Formana a filmu Amadeus, který je ve své konečné verzi o dvacet minut, tj. o celou osminu (!) delší než původní verze, nebo režiséra Ridley Scotta, jehož Blade Runner má nejméně osm verzí („předpremiérová“ verze, která šla jen v několika amerických kinech, původní „oficiální“ verze pro kina z r. 1982 s vystříhanými „příliš násilnými“ scénami, delší „festivalová“ verze, dále „ostřejší“ verze pro homevidea, pak „umravněný“ „producentský střih“ pro televize z roku 1986 a ještě jeden pro premiéru jedné americké kabelovky, „režisérský střih“ z roku 1992 a nakonec „final cut“ z roku 2007), některé z nich končí happy endem, jiné nikoliv, filmy mají tedy zcela odlišný konec, o celkovém vyznění ani nemluvě!

V současnosti tedy dost často nestačí říct „viděl jsem tenaten film a líbil se mi“, ale „viděl jsem tuatu verzi tohoatoho filmu a na rozdíl od minulé, která je o něčem jiném, se mi tahle líbila“.

Film, jakožto kolektivní práce je ovšem méně osobně nezávislá záležitost než literární dílo, v němž má autor mnohem větší volnost uplatnit své představy o dokonalosti teď a tady.

Na druhou stranu existují případy, kdy je neustálé předělávání a vylepšování velmi na škodu.

Dirigent Igor Angelov kdysi prohlásil:

„Rád si poslechnu puberťáckou kapelu, kde ti kluci ještě neumí ani pořádně zvládat nástroje, ale jsou tak nabušení nápady, radikalitou a testosteronem, že se ta síla naprosto bezprostředně dostává k posluchači a muzika mu tak připadá naprosto skvělá, stejně jako staré dědky, kteří mají hudbu a techniku hraní už tak hluboko pod kůží, že jejich hudební sdělení člověk vnímá jako nesmírně přirozený a geniálně dokonalý tvar. Ale nemám rád některé „profesionály“ středního věku, kteří nemají to ani to a jejich hudba je sice formálně i technicky dobrá, ale chybí jí srdce a často je to jenom dobře udělaný kýč.“

U psaní platí totéž.

Upravuje-li padesátník (natož sedmdesátník) neustále věci, které psal v pětadvaceti, nemusí své dílo jenom nutně vylepšovat, ale dost často ho může jenom formálně uhlazovat, přičemž hrozí, že zcela zničí jeho původní esprit.

Dílo je nejenom určitým více či méně dokonalým tvarem, ale i znamením doby, ve které vznikalo, a výpovědí o myšlení a schopnostech svého tvůrce v době jeho vzniku, a to jsou cenné věci, které by se neměly „retušovat“ v rámci touhy po čemsi zcela dokonalém.

Dle mého názoru existuje moment, kdy dílo dosáhlo určité hranice vašich momentálních možností, kdy cítíte, že jste ho dotáhli na nejdokonalejší mez, jaké jste teď a tady schopni dosáhnout.

A právě to je okamžik, kdy by mělo jít dílo ven a být konfrontováno se čtenářem. A autor by měl mít na paměti, že toto dílo bude jeho vizitkou jednou provždy, že do této řeky už nikdy nevstoupí, byť by se snažil sebevíc, a že nově nabyté zkušenosti a znalosti by měl uplatnit už v novém díle, nikoliv v opravování toho starého.

Proto dotahujte své texty na hranice svých možností, ale netahejte je za sebou celý život jako vágus igelitky.

V určitou dobu je čas říci své knize sbohem, pustit ji do světa a stejně jako své děti nechat i své dílo žít jeho vlastním literárním životem a jeho vlastními souvislostmi, které si bude vytvářet ve veřejném prostoru.

Když pak na něj po letech někde narazíte a přečtete si ho, můžete být naopak i mile překvapeni kvalitami, které jste si v době jeho vzniku ani neuvědomovali, a může pro vás být povzbuzením do další práce.

Pokračování →

© Stanislav Hudský, 2010

Chcete vydat knihu?Knihy autora:

Jak napsat dobrou knihu Silentium Psychokrator Petrachtace Bestiář
Slepička dle Sade
Jak napsat dobrou knihu

Jak napsat dobrou knihu

Text Jak napsat dobrou knihu byl zveřejněn v roce 2010 a od té doby si ho již přečetlo přes 75 000 jednotlivých čtenářů. Od roku 2011 je k dispozici i ve formě e-knihy na adrese: https://www.artporte.cz/e-shop/domu/21-jak-napsat-dobrou-knihu-stanislav-hudsky-9788087105214.html

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít