Adriana

horse01

„Tati, namaluješ mi koně?“

To už byl tento víkend nejméně desátý. Ačkoliv ve výtvarném umění nejsem zrovna přeborník, ve ztvárnění tohoto lichokopytníka jsem začínal být přeborníkem. Má dcera si totiž koně, kobyly a hříbata více než oblíbila. Její pokoj zdobí nejenom obrázky všech možných plemen koňů, od koně Převalského až po Anglického plnokrevníka, ale i plyšové nebo dřevěné hračky koňů, potisky triček nebo samolepky alespoň s koňskou hlavou. Když ji čtu večer na dobrou noc, nepochybím, když to bude pověst o Šemíkovi.

„Jistě, hned to bude, Petruško.“ Ani teď jsem ji neodmítl. Často jsem na cestách, a když už jsem s rodinou doma, snažím se nepromarnit jediný okamžik. Kůň měl sice nepřirozeně velký zadek a i ty uši byly spíše králičí, ale Petře se líbil. Dokonce si ho pověsila nad postel.

Tato její kobylí úchylka ji držela od čtyř let, tedy více než rok. Viděla tehdy nějakou kreslenou pohádku a od té doby si všechny koně zamilovala. Není tedy divu, že skákala radostí skoro až do stropu, když jsem ji za nějaký čas oznámil, že se půjdeme podívat na dostihy.

Celý měsíc se nemohla dočkat, až na Velkou Pardubickou pojedeme. Její koňská závislost doslova gradovala. Učitelkám ve školce šla z mé dcery hlava kolem, osobně se divím, že po skončení vyučování domů necválaly. Zkrátka, už to s mou dcerou bylo k nevydržení.

A mělo být ještě hůř.

To však až o něco později. Nejdříve nastal den D a my jsme konečně vyrazili na slíbený dostih. Více než samotný závod bavili mou dceru koně, když se před startem promenádovali po cvičném ovále. To byla Petruška ve svém živlu. Nejvíce si oblíbila bílou kobylku jménem Adriana. Ta se dokonce u mé dcery na chvilku zastavila a nechala se pohladit. Nutno podotknout, že byla vskutku elegantní, i když odborníci ji v samotném dostihu nefavorizovali.

Před startem Velké to v hledišti, ale zejména ve startovacích boxech vřelo. Hutné napětí bylo cítit všude kolem. V sázce bylo mnoho.

My jsme si vsadili. Samozřejmě na Adrianu.

Pár sekund po startu Velké, jsem vak začal litovat, že jsem Petrušku na tyto závody vzal.

Bookmakeři odhadli šance Adriany naprosto přesně. Z počátku se sice držela kdesi uprostřed smečky vpřed se hrnoucích divokých koňů. Ale právě to ji bylo osudové. Blížili se k Taxisu hlava na hlavě. Svaly na koních doslova hrály, hřívy vlály jako kometám a z nozder se jim linul horký dech. První koně zdolali tuto nebezpečnou překážku. Pak však začali hromadně skákat jeden přes druhého a v tom chumlu jich několik spadlo. Jasně jsem viděl, jak jeden z nich přistál Adrianě přímo na zádech. Ta klesla v kolenou a bohužel na rozdíl od ostatních už nevstala.

Instinktivně jsem zakryl Petrušce oči, ale bylo to zbytečné. Vše viděla a byla v šoku. Naplno se rozbrečela a já jí to neměl vůbec za zlé.

Závod jsme nedokoukali, nastoupili jsme do auta a jeli jsme domů. Má dcerka dlouhé minuty vůbec nepromluvila. Náš výlet dopadl katastrofálně.

Náhle má dcera klepala na okýnko auta:

„Tati, podívej, Adriana běží vedle nás!“

Mimoděk jsem se ohlédl, i když to byl nesmysl. Samozřejmě tam nikdo neběžel. Má dcera se však od té chvíle usmívala a dokonce na imaginární kobylku mávala. Já ji v tom nechal, byl jsem rád, že se zabavila a hlavně trochu zklidnila.

Jenomže Petrušku to nepřešlo ani večer a dokonce ani další dny. Usmyslila si, že Adriana s námi bydlí. Museli jsme ji dávat misku se žrádlem a s vodou. Chtěla po nás, abychom kupovali seno. Večer před spaním ji hřebelcovala a já jim oběma musel vyprávět pohádku. Má žena mě pak večer prosila, ať to vydržím, že to Petrušku časem přejde.

Nepřešlo. Petruška si vodila Adrianu všude sebou. Do kina, na hřiště i do školky. Nějaký čas se to dalo vydržet, ale všechno má své meze. Když jsem nalezl v dětském pokoji housky namočené v kysnoucím mléce, vzteky jsem vše vylil do záchodové mísy a šel si s Petruškou promluvit.

„Petro, Adriana neexistuje! Nemůžeš jí připravovat žrádlo. To všecko se ti jenom zdá.“

Rozchechtala se.

„Prej zdá! Vždyť ti Adriana právě olizuje ucho.“

To už bylo na mě moc. A na mou ženu také.

Hned další den jsme objednali naši dceru k dětskému psychologovi.

***

Doktorka Bímová se vracela do práce po několika měsících léčení. Netušila, zda se ke svému zaměstnání vůbec dokáže vrátit. Zda svede komunikovat s dětmi. Před půl rokem totiž zemřela její dcera při autonehodě a ona se s tím zatím nedokázala smířit.

S tím se asi nedá srovnat nikdy.

Tři měsíce byla na neschopence pod dohledem odborníků. Antidepresiva ji nejspíš ochránily před sebevraždou. Když se dostala z nejhoršího, ještě pár týdnů zůstala doma. Ze stolku sklidila fotku své dcery Lenky, na které byla vyobrazena v tričku s potiskem kočičky. To bývalo její nejoblíbenější. V srdci ji sice nosila navždy, ale nechtěla zbytečně vyvolávat zlé vzpomínky. I v ordinaci odstranila všechny fotografie své dcery, aby se mohla nerušeně soustředit na práci.

Případ Petry a její kobylky byl po návratu do práce její první. Bylo to asi dobře, že začala tímto spíše úsměvným případem. V ordinaci nalila paní doktorka Adrianě misku s vodou a dělala, jako, že je samozřejmé, že s Petruškou a její matkou přišla do ordinace kobylka. Dokonce se ji pokusila pohladit. Chtěla navázat s Petruškou co nejbližší kontakt, tak dělala, že je vše, tak jak jim Petruška říká. Z praxe věděla, že nemá cenu dětem násilně vyvracet jejich imaginární představy, ve většině případů většinou odezní samy. Že to v případě Petrušky není tak zlé rozpoznala po pár otázkách. Petra si prožívala jen svůj dětský sen.

Po úvodním rozhovoru poslala Petrušku do čekárny, aby zatím nakreslila Adrianu. Mezitím vše s námi probírala. Ujišťovala nás, že bude vše v pořádku. Asi za deset minut si zavolala Petrušku zpět, aby se pochlubila svým obrázkem.

„To se ti povedlo, Petruško. A na tom koni, to sedíš ty?“

„Ne, já přece nemám tmavé vlasy. Na Adrianě sedí vaše dcera Lenka, copak nepoznáváte její triko s kočičkou!?“

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít