Bajka – Vlk, krysa a ovce
Jednoho krásného slunného dne se hladový starý šedý vlk toulal lesem, když v tom zaslechl vedle v roští šramot. Podíval se tím směrem, a co nevidí. Za pařezem si malá krysa potají okusuje kus voňavého sýra.
Vlk si pomyslel:
„To je tedy nespravedlnost, ona se tu cpe a mně v břiše kručí.“
Na nic nečekal, chňapl prackou a už krysu drží.
„Pusť mě, pusť mě vlčku. Já jsem malé sousto, seženu ti lepší.“
„Dobrá, přiveď mi tedy větší sousto. Když to dokážeš, jistě na tebe také něco zbude.“
Krysa na nic nečekala a již spřádala plán, jak vlka potěšit. Silnějšího kamarádíčka si nemohla přát.
Brzy došla na louku, kde se páslo stádo ovcí. Ovce se měly celkem pěkně. Hospodář se o ně dobře staral, každý den je pouštěl na výtečnou pastvu a za to mu ovce dávaly kvalitní vlnu.
Krysa vylezla na vyvýšený balvan a začala volat do davu ovcí:
„To se necháte takhle ožebračovat hospodářem? Platit mu svojí krásnou vlnou? A za co? Za trávu, která je tu pro všechny? Vím o králi, který vám vaší vlnu nechá. Nebude vám brát vaší krásu, váš majetek. Budete jeho dobroučké princezničky.“
Stále víc a víc ovcí se přibližovalo k balvanu. Lákala je krysí sladká slůvka.
„Hanba hospodáři, chce nás ožebračit,“ zvolalo několik z nich.
Kryse se dařilo vše podle plánu. K večeru víc jak polovina ovcí šla vesele ke svému novému králi, vlkovi.
Nechaly se obelstít.
Vlk je zavřel do sklepa a jednu po druhé postupně snědl. Marný byl ovčí žal, vzlyk a jekot.
Hostina to byla zdařilá. Přes týden se vlk cpal až k prasknutí. Krysa čekala pokorně v koutě na kousek, co jí vlk slíbil. Dojedl poslední ovci, ale pořád neměl dost. Zmerčil v koutě schoulenou krysu a zavolal ji:
„Pojď blíž, mám pro tebe slíbenou odměnu!“
Jak se přiblížila, chňapl po ní a než se nadála, tak ji spolkl.
Byla dobrý dezert.
Odvalil se a co nevidí, kousek od něj se válí zbytek sýra, který krysa kdysi nodojedla. A tu dostal nápad.
„Na sýr nalákám další krysu, ta mi přivede nové ovce a bude zase hej…“
Nejnovější komentáře