Jak se rodí sparťan

sparta01

Už jsem jednou psal – jako pravověrný sparťanský fanoušek – o tom, z jakého důvodu fandit, či nefandit Slávii. Bylo to před třemi lety, potácela se na chvostu fotbalové tabulky a v lize se zachránila vlastně jen díky neschopnosti jiných mužstev vyhrávat. Pamatuju si, že jsem byl tehdy značně rozpolcený. Jako sparťana mě hřála jejich (na první pohled) bezvýchodná situace, užíval jsem si každou jejich prohru a mával rukou nad výhrami, protože těch bylo jako šafránu. Ale někde v duchu jsem věděl, že stejně, jako potřebuje Kašpárek svoji Kalupinku, potřebuje v lize i Sparta svoji Slávii. Bez ní by byla… no ani ne poloviční, pojem derby by značně ztratil na svém významu.

Ovšem v tomhle vztahu byla jedna zásadní proměnná. A tou je faktor „slávistický fanoušek“. V mém případě to znamená mého nejlepšího kamaráda, který těch pár let tiše trpěl v koutě a vyčkával, co se stane. Byly dvě možnosti. Buď půjde tým jeho srdce do druhé ligy a pak děj se vůle boží, nebo nastane obrovský zlom, tým se zachrání, najde se investor a Slávie bude stoupat tam, kde ji chtějí její příznivci vidět.

Stala se druhá věc, jak fotbalu znalí lidé vědí.

Sám za sebe ve světle posledních týdnů a měsíců říkám, že bych raději volil první variantu.

Ale abych aspoň trochu osvětlil svoje sportovní smýšlení a pohnutky, proč vůbec píšu sportovní články, neuškodí zabrousit pár let zpátky do dětství a důvod, který mě vedl k původní otázce, si nechám na samý závěr. Vrátím se do dob, kdy ještě žil můj otec, kdy jsem dostal svůj první míč, který mi vydržel tři hodiny, a především do dob, kdy se po všech stránkách formovala má sportovní jedinečnost…

Otec byl Tepličák. O tom nemohlo být pochyb. Dával to najevo vždy a všude. V těch dobách dávno minulých, kdy už jsem začal vnímat fotbal jako takový a věnovat se mu nejen aktivně, pro něj byla Sparta sbírka buržoazně-komunistických individuí, která vydělávala peníze jen proto, aby s nimi mohla podplácet rozhodčí, a Slávie nedomrlá banda věčně druhých ufňukaných čutálistů. Při častých domácích dýcháncích, na nichž neměla místo žádná žena, jsem slýchával názvy, jimž jsem nerozuměl, ale do lichotek měly daleko.

Moje sparťanské srdce začalo rozkvétat kolem desátého roku života, kdy hrála jedenáctka rudých v nultém ročníku ligy mistrů s Barcelonou, porazila ji, a jelikož to byl tou dobou mančaft, který držel český prapor nad vodou, a také jediný, který byl tak profláklý, že se o něm zmiňovaly i Ohníček s Mateřídouškou, začalo se mi celé to sparťanské prostředí zarývat pod moji neochmýřenou pokožku.

První míč, který jsem si vymodlil (doslova a do písmene – někdo mi vyprávěl, že se mi přání splní tak, že si ho budu při úplňku opakovat před usnutím pořád dokola; dělal jsem to tak dva měsíce až do Vánoc, a vyšlo to), byl podezřele lehký kopačák z látky, která připomínala polystyren. Mezi švy prosvítala oranžová duše, a když jsem do něj kopl, znělo to, jako bych nakopnul kočku. Ale já byl spokojený. Nakreslil jsem si na něj neumětelsky sparťanský znak a byl jsem nadšený přesně tři hodiny, než jsem balón zkušeným švihem kopl na výměník za naším barákem. A poněvadž jsem si tam půl roku předtím při lezení po žebříku, do něhož byl zamotaný nejištěný kabel, pustil do těla plnou dávku elektřiny a vyhodil tři bloky na všechny strany, moje horolezecké sebevědomí utrpělo značnou újmu. Míč zůstal na místě a já se posunul ve své fanouškovské kariéře o krok dál.

Ne, že bych flákal svůj druhý největší koníček, psaní. Už v jedenáctém roku jsem vypotil svůj první román Kobylince, aneb Hrajeme si na vojáky. Těžko říct, jestli to bylo tím, že jsem ho psal voskovkami, či skutečností, že čítal i s názvem a členěním kapitol pouhých třináct stran, ale žádné renomované nakladatelství po něm nesáhlo, přestože jsem do obálky k rukopisu připojil i kopii vysvědčení a sbírku samolepek s Knight Riderem. Tou dobou mi zkrátka nebylo přáno a já se musel věnovat něčemu, co mi dávalo větší smysl.

Tím bylo pochopitelně fandění klubu, kde řádil Pepík Chovanec s mladým Martinem Frýdkem. Takže jsem večer sjížděl sportovní zprávy na všech dvou kanálech, většinou opakovaně, a neopomněl jsem si vystřihávat průběžně celou sparťanskou jedenáctku a lepit si ji nad postel, kde přetrvávala i v pozdějších dobách, pouze některé hráče z části překrývaly vnady Samanthy Fox.

Tou dobou už jsem hrál fotbal závodně za svůj milovaný Chodov a bezostyšně přiznávám, že jsem byl dobrý. Hrál jsem v útoku a své vydobyté místo jsem si nebetyčně užíval. Předpokládal jsem – ne, věděl jsem! – že tahle škvárová epizoda je jen přestupní stanice, a ačkoli jsem našeho cholerického trenéra Hálika, kterému se při každém obdrženém gólu spustila krev z nosu, zbožňoval a respektoval jsem rozhodnutí rodičů, jež mi vtloukali do hlavy, že nemají finance na to, abych hrál na vyšší úrovni, toužil jsem po něčem jiném.

Toužil jsem hrát proti Spartě, se Spartou, pro Spartu.

Toužil jsem šlápnout na stejný trávník, jako tolik hráčů přede mnou, a věděl jsem, že nejlepší možnost, jak se stát absolutním fanouškem Sparty, byla stát se zároveň jejím hráčem.

A vydal jsem se za tím snem.

Ovšem to už bude úplně jiné vyprávění…

Pokračování →


Knihy autora:

Noční tep Křest ohněm

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít