Nejlepší ministr financí (rozvojového) vesmíru

Miloš Kopecký ve filmu Baron Prášil (Československo, 1961, Režie: Karel Zeman)

Česká média opět ukázala, jak povýšit blábol na informaci. Píší, že Kalousek obdržel cenu jako nejlepší ministr financí Evropy, někde prý dokonce i světa! A to prý od prestižního mezinárodního časopisu! Já sice chápu, že za ty směšné honoráře, co dnes novináři dostávají, je člověku pomalu líno i rozkliknout si v prohlížeči nějaký ten odkaz z vyhledávače, ale to jim není trapné se podepsat pod evidentní lež? Uveďme tedy zprávy rádia Jerevan na pravou míru.

Takže:

Není pravda, že Kalousek dostal cenu jako nejlepší ministr financí světa ani Evropy, pravda je, že byl oceněn jako nejlepší ministr financí rozvojových zemí Evropy a to velmi pofidérním médiem, jak doložíme níže.

Které země to vlastně jsou, časopis Emerging Markets (česky Rozvojové trhy) neuvádí (ostatně česká média také ne), ale pokud bychom se drželi standardu mezinárodních agentur, tak se jedná o Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Turecko. V některých indexech jsou do stejné skupiny ještě řazeny Slovensko, Litva a Lotyšsko.

Gratulujeme!

Má to ovšem ještě pár dalších háčků.

Časopis Emerging Markets je dosti prapodivný zdroj. Ve skutečně odborných médiích je citován minimálně (prakticky vůbec – nemá totiž vyjma pár interview nic původního). Kromě něho existuje na světě ještě několik časopisů a společností s obdobnými názvy, ale tento konkrétní EM, udělující výše uvedené ceny, není rozhodně „prestižním“. Dále nevím, čím je časopis mezinárodní. Vychází totiž jen v angličtině, i když má čtyři regionální a jednu „globální“ mutaci.

Marketing asi nemá úplně špatný – je rozdáván zdarma na zasedáních Mezinárodního měnového fondu a tak si zřejmě i „udělal“ jméno. („Á, to už jsem někdy někde slyšel nebo četl,“ praví pan XY, finanční hlava čehosi kdesi, „to bude známý časopis, tak já jim ten rozhovor dám.“)

Na jeho stránkách sice najdete rozhovory s různými celebritami ze světa financí, jako je třeba Soros, ale jde v podstatě jen o píárkové souhrny různých názorů a postojů, tzv. analýzy časopisu se ve skutečnosti nezakládají na žádných původních průzkumech, ale na různých cizích veřejně publikovaných analýzách, případně na přežvýkávání výročních zpráv o stavu státních rozpočtů a dost často nejde ani o analýzy v širším slova smyslu, ale opět jen o rozhovory a názory finančníků, kteří se snaží ovlivnit veřejné mínění tak, aby jeho postoje konvenovaly jejich cílům.

Jako člověk se zkušeností z marketingových časopisů vycítím píár časák na sto honů.

Není bez zajímavosti, že anglická wikipedie časopis Emerging Markets a jeho šéfredaktora Taimura Ahmada vůbec nezná. Ostatně, zkuste si zagooglovat, budete překvapeni, jak málo relevantních zdrojů kromě hlavních internetových stránek časopisu najdete. Koneckonců vychází teprve šest let, tak jakápak prestiž.

Cenu sice předali Kalouskovi ve Washingtonu (kde konkrétně?), ale vydavatel sídlí v Londýně – v New Yorku má jen obchodní zastoupení.

Vydavatel časopisu, Euromoney Institutional Investor PLC, je pak čistě finanční společnost, zaměřená na mezinárodní obchod a tzv. hedge fondy – tedy naprosto nejrizikovější způsoby investování (anglický význam slova hedge, tedy „zajištěný“ či „krytý“ fond je samozřejmě jen marketingovým tahem, kdy se nejriskantnější produkt označí slovem, znamenajícím pravý opak).

Média řízená takovou společností samozřejmě nemůžeme ani na moment brát jako relevantní zdroje informací, naopak, taková společnost se prostřednictvím svých médií zcela nutně, logicky a z podstaty věci snaží především manipulovat veřejné mínění tak, aby jí investoři svěřovali své finance s pocitem, že rizika tohoto typu podnikání jsou menší, než ve skutečnosti jsou.

Zkrátka: „analytické“ články o světových financích, uváděné v tomto časopise, můžeme brát asi tak stejně vážně, jako informace časopisu „Mezinárodní altruista“, vydávaného lidojedy.

V souvislosti s udělením ceny ministru Kalouskovi bych si položil tuto otázku: jestliže se revolvingová finanční společnost, sledující krátkodobé zisky, snaží vyvolat zdání, že Česká republika je zemí bezpečnou pro dlouhodobé investice, neznamená to náhodou, že nejpozději do tří let očekává v této zemi opravdu velký průšvih?

© Stanislav Hudský, 2011

Knihy autora: