Našinci v naší zemi, kde je něco jinak

Charly (film podle novely Růže pro Algernon, USA, 1968,  Režie: Ralph Nelson)

Charly (film podle novely Růže pro Algernon, USA, 1968, Režie: Ralph Nelson)

Pokud se autor fantastiky rozhodne svůj příběh zasadit do naší současnosti a jako veškeré hlavní i vedlejší postavy použít výhradně lidi, na straně jedné by se mohlo zdát, že se jedná – poté, co zde již bylo vylíčeno, jaká úskalí na spisovatele čekají, pokud chce tvořit vlastní „od A do Z vymyšlené“ světy, případně náš svět zalidňovat všemožnými cizími a ne-člověčími bytostmi – o řešení úplně nejsnazší. Na straně druhé by někdo mohl namítnout, že co je potom na takovém příběhu fantastického, když svět je „normální“ a postavy jsou taky „jenom obyčejní lidé“. To ovšem není tak úplně pravda.

a) Jak už bylo řečeno, fantastika je v zásadě pouze o tom, že „něco je jinak“, přičemž toto „něco“ vůbec nemusí být svět, ve kterém se příběh odehrává, ani jeho hrdinové.
Někdy postačí pouze sci-fi nebo fantasy „rekvizita“, např. magický artefakt nebo přístroj zanechaný zde cizí civilizací. Podivné a fantastické věci se přece mohou stávat kdekoli, třeba na ospalé venkovské poště, a komukoli, například puntičkářskému staromládeneckému účetnímu – či na jakémkoli jiném místě, které ten který z vás považuje za nudně normální, a komukoli, kdo vám připadá až přespříliš otravný svou průměrností. Naopak, nudně obyčejní lidé a místa mohou vytvořit s čímkoli, co „je jinak“, velmi působivý kontrast – a je pak na vůli autora, zda takováto konfrontace s jinakostí onomu obyčejnému člověku totálně „obrátí život naruby“, a nebo naopak celá věc dopadne tak, že nějaký běžný konzument zpráv TV Nova a čtenář Blesku si při běhání po výprodejích v Lídlu ani nevšimne, že se kolem něj něco podivného vůbec odehrávalo, případně cokoli mezi oběma těmito krajními polohami. Stejně tak je možné takovouto situaci pojmout či nechat ve finále dopadnout komicky, tragikomicky nebo úplně tragicky.

b) Může se jednat o věc nebo situaci sice velmi málo pravděpodobnou, ale nikoli úplně nereálnou.
Klasickými případy jsou např. horory, thrillery a katastrofické příběhy o pádech asteroidů, výbuších supervulkánů, vzniku megatornád a óbrhurikánů, o vypuknutí epidemií, za které může nějaký podivný zmutovaný virus nebo jakési „svinstvo z vesmíru“, či o útocích nějakých vrcholně nebezpečných, zpravidla z vojenských laboratoří uprchlých zvířat (piraně, hadi, pavouci, mravenci, sršni…), přičemž takovýto příběh rozhodně nemusí být vždy pojímaný jako „klasický béčkový brak“ – pozitivním příkladem může být např. román Kmen Andromeda Michaela Crichtona.

c) Stejně tak může jít o použití nějakého nového objevu, vynálezu nebo léčebného postupu. Takového, který sice dnes ještě reálný není (případně je teprve ve stádiu testování a vůbec se neví, jestli by mohl fungovat tak, jak si výzkumníci představují), ale ani jeho případná plná funkčnost není v rozporu se současnými vědeckými poznatky – pokud jde o takovéto možnosti psaní sci-fi, asi těžko zvolit lepší vzor než Růže pro Algernon nedávno zesnulého Michaela Keyese.

d) To, že hlavní hrdina příběhu, případně všichni jeho hrdinové, je „pouhý“ člověk, ještě vůbec neznamená, že se musí jednat o člověka či lidi úplně obyčejné.
I špičkový vědec, vynálezce, horolezec, automobilový závodník, zkušební vojenský pilot nebo kosmonaut je přece „jen“ člověk (aspoň tedy mi není nic známo o tom, že by tyto profese vykonávali nějací mutanti, mimozemšťané, čarodějové nebo jiné nepřirozené a nadpřirozené bytosti). Příkladem sci-fi tohoto druhu mohou být dva vcelku dobře natočené filmy z relativně nedávné doby, GravitaceMarťan.

Při tomto přístupu k psaní fantastiky, kdy se příběh odehrává v našem více méně současném, všem dobře známém světě (přičemž za současnost je považována i velmi nedávná minulost nebo blízká budoucnost, zpravidla tak současnost plus mínus pět, deset let, v případě té minulosti možná mínus dvacet maximálně třicet let, tedy doba, kterou si většina potenciálních čtenářů pamatuje z vlastní zkušenosti) a jeho hrdinové jsou v zásadě normální lidé jako kdokoli z nás, není nutné čtenáře v průběhu příběhu více či méně podrobně seznamovat s cizím světem a jeho zákonitostmi, stejně jako se všemi ne-lidskými hrdiny a jejich jinakostí. O to více se pak lze soustředit na příběh jako takový, jeho zápletku, pointu či celkové „filosofické vyznění“, případně na psychologii postav.
Tato metoda je zcela charakteristická zejména pro subžánr nazývaný hard sci fi, zpravidla (vypůjčím-li si stupnici Ondreje Herce z jeho statě Jak tvrdá je tvrdá sci-fi) z kategorií „supertvrdá“ a „velmi tvrdá“, což s sebou nese na autora další ne zrovna malé požadavky, zvláště pokud jde o jeho znalosti v oblasti současné vědy a techniky.
Další podrobnosti na toto téma očekávejte v článku věnovanému dějotvorným rekvizitám.

Taktéž pro satirické polit-fiction, dovádějící současný vývoj nebo převažující trendy ad absurdum, může být rámec našeho běžného světa a lidí jako jediných hrdinů zcela postačující, to samé platí pro mnohé dystopie a antiutopie (např. George Orwell ve svém 1984 nepotřeboval v podstatě skoro žádné fantastické rekvizity, totéž lze říci o Zamjatinově románu My), případně pro mrazivě varující apokalyptické a postapokalyptické příběhy o vypuknutí jaderné války či podobné lidmi způsobené katastrofy nebo i o světě po ní – v této souvislosti za velmi zdařilý považuji např. starý americký film Den poté (v originále One day after – neplést s filmem shodného názvu, který byl natočen velmi nedávno) a ještě o něco více skvělý český film Konec srpna v hotelu Ozón.

Považujeme-li za vcelku normální lidi i programátory a hackery, případně osoby s kybernetickými implantáty (které v dnešní době už začínají být poměrně běžnou realitou), lze v rámci vymezeném „normálním světem a normálními lidmi“ tvořit i značnou část děl spadajících do subžánru kyperpunku.

S použitím výhradně naší současnosti a lidí jako jediných hrdinů je samozřejmě možné vytvořit i kvalitní fantasy a především horory, ovšem tato varianta je podstatně méně obvyklá (a hlavně dosti málo používaná), protože většina tvůrců těchto žánrů dává přednost tomu, aby v jejich příběhu magii nebo hrůzu nezastupoval pouze nějaký ojedinělý „tajemný artefakt“, ale aby se v něm vyskytovala (jako hlavní hrdina, jeho „spoluhráč“ či naopak protivník) alespoň jedna ne-zcela-lidská bytost.
Na straně druhé pokud se autor tomuto nutkání vyhne, může stvořit dílo dosti originální – jako příklady lze uvést např. známý horor Opičí pracka nebo Lovecraftovu Barvu z vesmíru.

Pokračování →

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

JUDr. Scarlett Rauschgoldová (původní profesí právnička se specializací na mezinárodní a evropské právo) je v Československém fandomu (kterému několik let i předsedala) známá zpravidla jako Darth Zira. Dlouholetá porotkyně Ceny Karla Čapka a svého času i spolueditorka sborníků Kočas. Jako fanynka Hvězdných válek organizovala několik literárních soutěží s tematikou fan-fikcí z tohoto světa. Možná částečně z nostalgie, protože svou autorskou dráhu začínala právě Star Wars fan-fikcemi, od kterých rychle přešla k „obecné“ sci-fi a fantasy. Její povídky se objevovaly nejdříve na netu (Palmknihy, Sarden), posléze i v tištěné podobě, např. v několika číslech Časopisu Mensy ČR, ve sbornících Ježíšku, já chci plamenomet (roč. 2004, 2005 a 2008), Kočas (roč. 2009 a 2011), Cena Fantázie 2006 či Žoldnéři fantasy: Tango s upírem. Více než deset jich odvysílal i Český rozhlas na stanici Leonardo v pořadu Nula jednička. Od roku 2007 se věnuje také sestavování a vydávání povídkových antologií z žánru fantastiky, prozatím vyšly Černé sny aneb příběhy na nedobrou noc (2007), Technokouzla aneb příběhy z jiných světů (2008), Pěna dějin aneb příběhy, které se nestaly (?) (2009) a Jinosvěty aneb (ne)skutečné příběhy (2011). Nějakou dobu spolupracovala se sci-fi přílohou Sarden internetového listu Neviditelný pes a nárazově též s časopisem XB-1 (dříve Ikarie) a pět let vedla společenskou rubriku Rozcestník (dříve Bulvár Alfa Ralfa) v časopise Pevnost, kam občas přispívala také reportážemi z conů (srazů fanoušků sci-fi a fantasy). Na těchto akcích se s ní lze velmi často setkat i jako s přednášející. Rovněž se zabývá překládáním, nejvíce z angličtiny, ruštiny a slovenštiny, mimo odborných textů a kratších povídek přeložila do češtiny sci-fi román Poslední pozemšťanka.(vyd. 2014), fantasy Bratislavská bludička (vyd. 2015) a román Jamese Lucena Star Waes: Háv klamu (vyd. 2007). V roce 2015 vydala výbor svých povídek pod titulem Non serviam.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít