Cizinec v naší zemi

Ostrov doktora Moreaua (film, USA, 1977, Režie: Don Taylor)

Ostrov doktora Moreaua (film, USA, 1977, Režie: Don Taylor)

Tento přístup nabízí autorově fantazii poněkud větší rozlet, dává mu možnost mít jako hlavního hrdinu, některého z jeho kamarádů, kolegů či jiných blízkých osob, případně naopak jako protihráče či dokonce zavilého nepřítele hlavního hrdiny inteligentní entitu, která není člověkem a tudíž se nejspíš bude více či méně chovat jinak (nelidsky).

Tímto způsobem je samozřejmě možné tvořit příběhy rovněž spadající do „škatulky“ hard sci-fi, zde se zpravidla jedná o případy, kdy touto jinou inteligencí je něco člověkem stvořeného – může jít o robota nebo počítačový program, který si uvědomil sám sebe, případně také o nějakého vyššího savce (primáta, kytovce, slona, mořskou vydru atd.) či jiného tvora (zpravidla některého z těch, které současní zoologové, biologové a etologové považují za vysoce inteligentní, jako jsou např. určité druhy papoušků, krkavcovití ptáci nebo chobotnice), který v laboratoři vlivem genetických či jiných manipulací získal inteligenci srovnatelnou s inteligencí lidskou.

Tuto vysokou, byť ne-lidskou a ryze kolektivní inteligenci mohou nějakými podivnými (zpravidla vojenskými) pokusy nabýt také celá hmyzí společenstva – včely, vosy, sršni, mravenci nebo termiti.
Samozřejmě sem lze řadit také mimozemšťany, návštěvníky z jiných dimenzí či jiných vesmírů nebo cestovatele časem, přicházející z minulosti nebo budoucnosti – ti poslední sice jsou lidmi, ovšem mohou pocházet z časů nám tak vzdálených a tedy i kultur od té naší natolik odlišných, že je vlastně jako „normální lidi“ už nejsme schopni vnímat.

Přímo typický je tento přístup ovšem pro mnohé fantasy subžánry, jejichž hlavním námětem, zápletkou nebo pointou jsou ne-lidské bytosti (nejčastěji nejrůznější mytologické, pohádkové či všem známými autory před delší či kratší dobou vymyšlené postavy) žijící (zpravidla skrytě) v našem světě, náš svět občas navštěvující nebo v něm nějak působící, případně příběhy o nejrůznějším prolínání se či vzájemném působení na sebe dvou světů – našeho běžného a světa zcela jiného, kde platí odlišné zákony a obývají jej podivné bytosti.

Náš současný svět a v něm se vyskytující, občas jej navštěvující či v něm jakkoli působící jedna či více ne-zcela-lidských inteligentních bytostí je de facto „úhelným kamenem“ městské fantasy, častý je tento přístup i u tzv. new weirdu, magického realismu a subžánrů jim blízce příbuzných. Je ovšem nutné si uvědomit, že tyto subžánry, byť byly kvalifikované jako „samostatné“ a „přesně definované“ teprve nedávno, jsou součástí literatury už dlouhá staletí – i pokud bychom nejen veškeré legendy a mýty, ale dokonce i díla např. Jonathana Swifta i Voltaira „zaškatulkovali“ poněkud jinam, spadne nám do této kategorie přinejmenším Alenka Lewise Carolla, což je příběh více než sto let starý.

Samozřejmě i klasické horory už od svého vzniku coby samostatného žánru (za což je považován Frankenstein Mary Shellyové a Dracula Brama Stokera) stojí zpravidla na souboji člověka či skupinky lidí s nějakou inteligentní, leč ne-lidskou a proto člověku silně nepřátelskou entitou – upírem, vlkodlakem, duchem, démonem, ďáblem, čarodějem, zrůdou apod. Samozřejmě sem spadají i všechny zombie horory či parodie na ně (byť o inteligenci zombií lze někdy dosti s úspěchem pochybovat) a do kategorie nebezpečných stvůr lze pochopitelně zařadit i (ne)tvory jako King Kong, Godzilla nebo Vetřelec, které už nelze považovat za „pouhá“ velmi nebezpečná zvířata.

Tito (ne)tvorové (přičemž za netvory svého druhu lze považovat samozřejmě i všemožné lidské mutanty, všechny ty spidermany, x-many a jim podobné, případně „lidozvířata“ z laboratoří všelijakých doktorů Moreauů) mohou být samozřejmě náhodným nebo dokonce záměrným produktem vědeckého výzkumu, čímž se znovu dostáváme do vod více či méně tvrdé sci-fi.

A místo otřepaného hororového klišé o souboji člověka se „zlým“ netvorem je pak možné v díle spíše řešit filosofické otázky jako např. zda a nakolik je a má být člověk zodpovědný za jinou inteligenci, kterou sám stvořil (byť to třeba původně ani nebylo jeho záměrem), nebo zda je opravdu správné a etické bez rozmyslu všemožně likvidovat jiné inteligentní (nebo alespoň semi-inteligentní) bytosti jenom proto, že jsou nebo mohou být lidem nebezpečné.

S tímto přístupem k tvorbě příběhu se nabízí také široké pole působnosti všem fandům kryptozoologie, kteří možná někde ve skrytu duše doufají, že se podaří objevit nějaké „živoucí fosilie“ jako dinosaury, australopitéky, neandrtálce či jiné (dle názoru oficiální vědy slepé a dávno vyhynulé) vývojové větve, které třeba evolucí dospěly i k nějaké formě civilizace.

Stejně tak zde mají velké šance všichni nadšenci pro xenobiologii – protože je otázkou, zda jakéhokoli mimozemského mnohobuněčného (a možná i jednobuněčného) tvora máme považovat jenom za zvíře (byť ne „obyčejné“), a tedy pouhý objekt, dějotvornou rekvizitu, když si nemůžeme být nikdy jistí, zdali toto „zvíře“ není náhodou inteligentnější než my sami.
Ostatně mnohé dobré sci-fi příběhy řeší právě tragická nebo komická nedorozumění plynoucí z toho, že lidé vůbec nepoznali, že se setkali s inteligentní bytostí nebo dokonce vyspělou civilizací (třeba takoví tvorové na bázi křemíku by pro nás stěží byli něčím jiným než pouhými – maximálně tak možná podivně strukturovanými nebo zvláštně seskupenými – kameny, tento prvek je ostatně použit i v jedné z epizod Star Treku), případně že cizí inteligence při své návštěvě na Zemi ani náhodou nezjistila, že člověk je inteligentní nebo že zde existuje (doufejme) vysoce vyspělá civilizace.

Také pro milovníky konspiračních teorií se zde nabízí mnoho možností, protože má-li celý svět potají ovládat a řídit nějaká (vše)mocná entita, stěží se může jednat o něco lidského (jak svého času cynicky prohlásil už Napoleonův ministr policie Joseph Fouché „kdykoli se sejdou tři, aby založili tajnou společnost, jsou dva naprosto neschopní pitomci a ten třetí je agent vlády“).

Je otázkou, zda příběhy o cizí inteligenci, potají „tahající za drátky“ našeho světa, řadit spíše do žánru sci-fi nebo do fantasy, popřípadě vymyslet nějakou úplně novou kategorii, jejíž název možná nebude zrovna lichotivý, protože většina příběhů s touto tematikou je vrcholně pitomá – byť i zde se pochopitelně najdou také (byť dosti řídké) světlé výjimky, potvrzující pravidlo, jednou z nich je film They live (v české distribuci se, tuším, objevil pod názvem Oni existují).

← Předchozí část

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

Scarlett Rauschgoldová | Darth Zira

JUDr. Scarlett Rauschgoldová (původní profesí právnička se specializací na mezinárodní a evropské právo) je v Československém fandomu (kterému několik let i předsedala) známá zpravidla jako Darth Zira. Dlouholetá porotkyně Ceny Karla Čapka a svého času i spolueditorka sborníků Kočas. Jako fanynka Hvězdných válek organizovala několik literárních soutěží s tematikou fan-fikcí z tohoto světa. Možná částečně z nostalgie, protože svou autorskou dráhu začínala právě Star Wars fan-fikcemi, od kterých rychle přešla k „obecné“ sci-fi a fantasy. Její povídky se objevovaly nejdříve na netu (Palmknihy, Sarden), posléze i v tištěné podobě, např. v několika číslech Časopisu Mensy ČR, ve sbornících Ježíšku, já chci plamenomet (roč. 2004, 2005 a 2008), Kočas (roč. 2009 a 2011), Cena Fantázie 2006 či Žoldnéři fantasy: Tango s upírem. Více než deset jich odvysílal i Český rozhlas na stanici Leonardo v pořadu Nula jednička. Od roku 2007 se věnuje také sestavování a vydávání povídkových antologií z žánru fantastiky, prozatím vyšly Černé sny aneb příběhy na nedobrou noc (2007), Technokouzla aneb příběhy z jiných světů (2008), Pěna dějin aneb příběhy, které se nestaly (?) (2009) a Jinosvěty aneb (ne)skutečné příběhy (2011). Nějakou dobu spolupracovala se sci-fi přílohou Sarden internetového listu Neviditelný pes a nárazově též s časopisem XB-1 (dříve Ikarie) a pět let vedla společenskou rubriku Rozcestník (dříve Bulvár Alfa Ralfa) v časopise Pevnost, kam občas přispívala také reportážemi z conů (srazů fanoušků sci-fi a fantasy). Na těchto akcích se s ní lze velmi často setkat i jako s přednášející. Rovněž se zabývá překládáním, nejvíce z angličtiny, ruštiny a slovenštiny, mimo odborných textů a kratších povídek přeložila do češtiny sci-fi román Poslední pozemšťanka.(vyd. 2014), fantasy Bratislavská bludička (vyd. 2015) a román Jamese Lucena Star Waes: Háv klamu (vyd. 2007). V roce 2015 vydala výbor svých povídek pod titulem Non serviam.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít