Sdílet

share01

„Matěji.“

Zaslechl jsem odněkud své jméno, právě když jsem snídal. Asi se mi to jen zdálo, usoudil jsem, protože to znělo jako ze záhrobí. Po chvíli se ale Matěji ozvalo znovu. Muselo to být za oknem. Vyběhl jsem ven, bydlíme v přízemí. Ale tam na mě zírala jen liduprázdná ulice. Při třetím zvolání už mi bylo jasné, odkud zvuk vychází. Z počítače na stolku vedle okna.

Počítač byl ale vypnutý.

Málem mě to ani nepřekvapilo. V době, kdy adresná reklama vynalézá stále účinnější způsoby, jak se vetřít člověku do soukromí.

„Pusť si mě.“

Jaké pusť si mě? Co to má znamenat?

Zapnul jsem počítač. Na monitoru se objevila moc krásná holka a usmívala se na mě.

„Ahoj Matěji,“ řekla, jako by patřila sem do tohoto bytu.

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se jí a nemohl od ní odtrhnout oči.

„To ti všechno vysvětlím,“ zvážněla. „Jsi sám doma?“

„Jsem. Naši odjeli na dovolenou do Chorvatska,“ prozradil jsem. „Tak mi řekni, odkud ses vzala v mým počítači.“

„Víš, kdo jsem?“

„To teda netuším,“ já na to.

„Nevím, jestli to pochopíš.“

„Co si o mně myslíš, nejsem blbej.“

„Jsem tvá budoucí žena,“ řekla s naprosto vážnou tváří.

„A to ti mám věřit? Vždyť je to nesmysl.“

„Proč bych ti lhala, nemyslíš?“

„Tak dobře, jsi moje budoucí žena… A co já s tím?“

„Matěji, řekni mi pravdu, líbím se ti, viď.“

„No, jsi pěkná holka, to je pravda. Líbíš se mi, fakt jo.“

„A byl bys schopnej pro mě něco udělat? Pomoct mi?“

„Třeba jo. To se uvidí. Ale prozraď mi, odkud se mi tady zjevuješ?“

Ona byla vážně hrozně moc hezká, taková přirozeně krásná. Asi i můj typ. Určitě můj typ. Docela jsem po ní najednou zatoužil.

„Řeknu ti to, ale musíš to přijmout tak, jak to je. Souhlasíš?“

„Jo.“

„Já neexistuju doopravdy. Jsem zdigitalizovaná.“

„Páni. To jde bejt zdigitalizovanej?“ Vypadal jsem teď tuze udiveně.

„Tehdy to šlo. Ale jen krátce, než to z humanitárních důvodů znemožnili.“

„Hm. A kdo tě zdigitalizoval?“

„Můj manžel,“ řekla a dívala se mi upřeně do očí.

„Manžel? To jako… chceš říct…? – A proč to udělal?“

„Víš, ono to je moc složitý. Prostě protože byl kretén. Promiň, ale ty s tím nemáš nic společnýho. Tobě je přece… Kolik ti je?“

„Patnáct.“

„Tak vidíš. Tobě je patnáct a jemu bylo o třicet jedna let víc. Čtyřicet šest.“

„A kolik je tobě, jestli se smím zeptat?“

„Mně je osmnáct, jsem stejná generace jako ty. Byla jsem tehdy pitomá, vzít si takovýho, no… starýho páprdu.“

„On už nežije? Mluvilas o něm v minulým čase,“ vrtalo mi hlavou.

„Kdepak. Už několik tisíc let. Od tý doby tě pořád hledám. Všude možně. Ale neboj se. Je mi pořád osmnáct. Protože jsem takhle zakonzervovaná. Matěji, měl jsi už někdy holku?“

„No, měl.“

„Ale myslím opravdovou. Nebo jen na počítači?“

„Spíš na počítači,“ přiznal jsem se.

„To nevadí. A chtěl bys mít mě, víš, jak to myslím? A nebo třeba taky doopravdy? Jmenuju se Monika.“

Pokýval jsem hlavou.

„Co říkáš?“

„Chtěl bych tě.“

„A pomůžeš mi?“

„Myslím, že pro tebe udělám cokoli.“

„Jsi dobrej kluk. Jedině ty mi můžeš pomoct. Tak víš co? Posloucháš mě?“

„Poslouchám.“

„Teď všechno, co jsme si povídali pěkně napiš a dej na facebook. Všechno, i o tom kreténovi, kterýho jsem si vzala. Jsme přece oba dva, ty i já, facebooková generace? Svedeš to?“

„Samozřejmě. Ale pořád nevím, Moniko, jak tě můžu, zachránit? Slibuju ti, že nezaváhám před ničím.“

„Je to úplně jednoduchý. Musí se v každým případě zabránit mýmu osudovýmu sňatku, chápeš to?“

„Asi moc ne.“

„Musíš ho zabít. Zabil jsi už někdy někoho?“

„Ne.“

„Nevadí. Přemejšlej o tom, jak. Umíš plavat?“

„Neumím.“

„Tak běž k řece, Matěji. A přemejšlej. Moc o tom přemejšlej, Věřím ti.“

***

„Dočetl jsi až do konce?“

„To byl magor, co. Podívej se ještě, Terezo, kolika lidem to rozeslal. Kolik měl přátel?“

„Jenom jednoho. Mě. – Tomáši, ale takhle o něm nemluv. Vždyť nevíš, jak bys reagoval ty. V týhle situaci.“

„Prosím tě, jak jsi k němu přišla? Ty jsi s ním někdy něco měla?“

„Co tě to napadlo? Já už ani nevím, jak to bylo. Je to víc než dva roky.“

„Tak to nech sdílet všem přátelům. Kolik jich máš?“

„Sto čtrnáct. Mám k tomu připsat, aby to sdíleli dál?“

„Myslím, že v tomhle případě to ani nebude potřeba.“

A Tereza klikla na sdílet.

© Miloš Krmášek, 2016


Knihy autora:

Narek proti establishmentu
Miloš Krmášek

Miloš Krmášek

Píšu - viz např. Narek proti establishmentu (nakladatelství Beletris) Kreslím - viz Česká unie karikaturistů Fotografuji - viz moje webové stránky

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít