Vražda v Židovském městě (5)

Jakub Schikaneder: Vražda v domě (1890, detail)

Jakub Schikaneder: Vražda v domě (1890, detail)

Předchozí část

Schäfer stál před krbem a nahříval si své vyzáblé ruce před plameny. I on upíjel z poháru s přihřátým, nicméně nesvařeným vínem, které si postavil na krb. Trochu chlapci záviděl. Horká lázeň nohou byla jednou z prvních věcí, které musel mít přichystány po jakékoliv cestě v zimních měsících. Dnes ji obětoval nečekanému návštěvníkovi.

Byli v místnosti sami. Masson chystal v kuchyni malé noční pohoštění pro muže, kteří měli přijít.

Po nějakém čase začal chlapec trochu ožívat a pokukovat po Schäferovi.

„Copak?“ zeptal se Schäfer.

„Pane, můžu se zeptat…“ začal váhavě chlapec.

„Ptej se.“

„Ale… nebudete se zlobit, pane?“

„Ne, nebudu.“

„Pane, proč jste… proč jste tak… tak…“

„Proč jsem tak ošklivý?“

„Ne! To ne, pane!“ téměř vykřikl chlapec. „To bych si nikdy nedovolil, ale proč… proč jste tak… žlutý?“ doplnil potichu s obavou v hlase.

Schäfer se k němu otočil s pousmáním.

Když chlapec uviděl jeho úsměv, osmělil se.

„Na Starém městě byl jeden Číňan a my se na něj chodívali koukat, ale on byl spíš takový hnědý, i když se říká, že Číňani jsou žlutí, ale vy, pane, vy jste žlutější než ten Číňan, jste žlutý jako špičky, co rostly u nás v Třebíči Čechům na zahradách…“

Schäfer se podíval do plamenů a napil se vína.

„Myslím, že trochu přeháníš, až tak žlutý jistě nejsem. Před několika lety, v jedné vzdálené zemi, jsem ochuravěl zvláštní nemocí, která změní člověku navždy barvu kůže.“

„Co je to za nemoc, pane?“

Schäfer se zamyslel.

„Vlastně ani nevím, jak se jí říká česky. Dlouho jsem tu nebyl. Jsem sice talent na jazyky, ale některá slova neznám. Mluvíš německy?“

„Jenom jidiš, pane. Třebíčské němčině se v Praze smějí a říkají, že maušluju.“

„Česky mluvíš výborně.“

„V Třebíči jsme měli české kamarády a byl tam moc hodný pan učitel v české škole, pane. Dával nám soukromé lekce, tatínek říkal, abychom mluvili hodně česky. Že jsme v Čechách a že Češi teď půjdou nahoru.“

Schäfer se zasmál.

„No, nevím. Dneska, se mi zdá, jim Rakušané zase zatli tipec.“

„Tomu nerozumím, pane. Vy nejste Čech?“

Schäfer pokrčil rameny.

„Čert ví, milý Mordechaji. Mezi mými předky byla půlka Evropy.“

„I Židi?“

„To ne, chlapče. A chce se mi říct: bohužel. Židé jsou zajímavý národ.“

„Židé jsou nejstarší národ na světě,“ řekl chlapec.

„No, o tom mám své pochyby,“ usmál se Schäfer.

„Přece Adam byl Žid!“ připomněl chlapec.

„Ah, ano!“ zasmál se Schäfer. „Na to se ovšem často zapomíná!“

Chlapec se jako by ze zvyku rozhlédl a pak Schäferovi sdělil polohlasem:

„Váš Ježíš byl také Žid!“

„Copak náš Ježíš!“ zasmál se opět Schäfer a napil se vína. „Ale kde se vzaly ostatní národy?“

„To jsou přece potomci Cháma a Jáfeta, synů Noemových!“

„No ovšem,“ řekl Schäfer do krbu. „Vidím, že židovské školy jsou stejně kvalitní, jako ty křesťanské.“

Pak vyndal z kapsičky saka hodinky, odklopil víčko a pohlédl na ciferník.

„Dávám jim tak deset minut a budou tu.“

„Kdo?“ ptal se chlapec.

„Policejní komisař a snad i rabín, pokud je tedy v Praze.“

„Rabín,“ řekl chlapec a pak pohlédl v panice na Schäfera. „Nemůžu tu takhle sedět v dekách a s nohama v lavoru, když přijde rabbi!“

„Budeš muset,“ řekl nekompromisně Schäfer. „I když Masson umí dělat skoro zázraky, botky ti za hodinu nevysuší. Koneckonců je rabbi také jenom jeden ze synů Šémových, jako ty.“

Pohlédl na lavor.

„Ale voda už dlouho horká nebude. Řeknu Massonovi, aby ti přinesl ručník a nějaké papuče…“

Odešel do kuchyně a sotva s Massonem prohodil pár vět, zaslechli zvuky klepadla.

Naznačil Massonovi, aby se postaral o chlapce, sám vzal svícen a šel otevřít návštěvníkům.

Podivnější kombinaci hostů si ani neuměl představit.

Ve světle svícnu před ním stáli tři muži. Vysoký policejní komisař Lehman v klobouku s perem a orlicí s jakýmsi hubeným brýlatým civilem v chatrném kabátě po boku, patrně koncipistou, a s nimi velmi středověce vyhlížející malý kulatý muž s prošedivělým plnovousem, jenž mu sahal až na hruď, ve vysoké černé beranici a dlouhém tmavém kožichu, důstojně se opírající o vysokou hůl.

První, co si Schäfer uvědomil, byly chlapíkovy zvláštní oči. Úzké, až lehce asiatsky působící škvírky, posazené dost daleko od sebe, pod spíše nevýrazným obočím a vysokým čelem, na první pohled vypadaly velice dobrácky, jako oči příjemného, veselého člověka. Ze své zkušenosti však Schäfer ihned vycítil, že za bodrým vzhledem mužíka je skrytý pronikavý intelekt a že se tato úzká očka dovedou pozorně dívat a hodnotit své okolí.

Pražský vrchní rabín Šelomo Jehuda Lejb Rapoport (1790–1867) v letech 1840–1842 (obraz: Antonín Machek)

Pražský vrchní rabín Šelomo Jehuda Lejb Rapoport (1790–1867) v letech 1840–1842 (obraz: Antonín Machek)

„Šelomo Jehuda Lejb Rapoport,“ představil se muž. „Jsem vrchní rabín.“

„Johann Schäfer, je mi ctí, prosím, pojďte dál,“ pokynul jim, aby jej následovali po schodech. „Jsem v Praze teprve dvě hodiny, a ještě jsem nezačal vybalovat, nicméně byt jsem si pronajal zařízený a sluha už pro vás stačil přihřát víno a přichystat nějaké malé občerstvení, snad vám v té zimě přijde vhod,“ vedl je do předsíně.

„Obávám se, že vaše pohoštění budu muset odmítnout,“ řekl Rapoport. „Zřejmě by pro mne nebylo dosti kašrut. Ale poprosil bych, zda bych si mohl někde opláchnout ruce.“

„Masson!“ zavolal Schäfer, a když se sluha objevil, ukázal mu, aby zavedl Lehmana s koncipistou do salonu. Sám dovedl Rapoporta do kuchyně, kde stála trojnožka s lavorem a konvičkou vody. Rabín si sundal rukavice, s jakousi zvláštní obřadností přikročil k lavoru a spíše symbolicky si třikrát polil pravou a pak třikrát levou ruku. Cosi při tom zamumlal.

Pak oklepl kapky z rukou a otočil se k Schäferovi, který ho zvědavě pozoroval.

„Děkuji, můžeme jít,“ řekl.

Vešli do salonu. Lehman i koncipista se již usadili ke stolu, v jehož středu stál rozzářený svícen a několik talířů s pokrájenými klobásami a tvrdým sýrem. Koncipista měl před sebou přichystány desky s papíry, malý skládací stojánek s inkoustem a pero v ruce. Chlapec stál u krbu a Schäfer si povšiml, že má již navlečené punčochy a papuče. Sotva spatřil rabína, vykročil k němu, ale rabín zdvihl ruce v odmítavém gestu.

„Zůstaň, kde jsi, Mordechaji, později si promluvíme, co je potřeba udělat, aby ses očistil a uctil sestru. Ale teď se posaď, musíš být unavený.“

Mordechaj pokorně kývl hlavou a bokem usedl na opěradlo sofa, zatímco muži se rozesadili kolem stolu.

Masson přinesl tác s konvicí horkého vína a všem, kromě rabína, jenž ho odbyl odmítavým gestem, nalil nápoj do pohárů.

„Prosím, berte si,“ pokynul Schäfer Lehmanovi a koncipistovi k přichystanému jídlu. Sám se napil jenom vína.

Lehman ihned šáhl po klobáse, a když ji ochutnal, zatvářil se nadmíru spokojeně.

„Přečtěte, co zatím víme,“ pokynul koncipistovi, který rychle polkl svůj kousek klobásy a utřel si ústa hřbetem ruky.

***

Další část

© Elsa Müller, 2017

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Elsa Müller

Elsa Müller

https://www.facebook.com/elsa.muller.cz

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít