Mrtvá na pramici (1)

Jiří Pešaut: Mrtvá na pramici

Všechny postavy a místa detektivních příběhů jsou smyšlené. Avšak příběhy rybářské jsou zcela pravdivé — jenom se staly jinde, jiným lidem a možná úplně jinak, jestli vůbec. Zmíněné velikosti ulovených ryb jsou také pravdivé, jenom si nejsem jistý, zda uvedená jednotka míry, centimetry, odpovídá skutečnosti, mohlo se jednat i o palce nebo dokonce v některých případech o japonské suny. V každém případě to vždy byly úlovky kapitální.

I.

Detektiv Antonín Mazaný si nikdy nepotrpěl na velké oslavy. Byl vždycky spíše vlk samotář.

Zajisté, úplný puritán nebyl, za mlada si dovedl užívat. A dokonce i v pokročilejším věku se jednou dosti odvázal, když pár let po revoluci, na svatbě svého kamaráda, pozvali jako zlatý hřeb večera extravagantního transvestitu, který vyplnil program rádoby vtipným výstupem á la Helenka Vondráčková. To by nebylo zas až tak zvláštní, kdyby se ovšem tehdy Antonín nezřídil natolik, že se druhý den probudil s blonďatou parukou   na hlavě, a ke všemu vedle muže s namalovanou pusou a s písní na rtech: „Sladké mámení…

Tento úlet byl ovšem v jeho životě naprosto výjimečný. Ve skutečnosti se jednalo o tichého a svědomitého detektiva, který se vyznačoval zejména svatou trpělivostí. Ostatně, nebylo divu, kdysi rád rybařil a rybáři, jak je známo, se touto vlastností vyznačují.

Detektiv Mazaný na zmíněnou noc s transvestitou vzpomínal nerad i proto, že tehdy neměl dvakrát dobré období. Stalo se to krátce po jeho návratu z emigrace, kdy se po letech znovu přidal do řad policie. V Německu zanechal svou nevěrnou ženu a dospívajícího syna a vrátil se Čech. Sám. Pronajal si byt v Praze na sídlišti, ale v duchu se těšil, až se na důchod vrátí do rodného kraje. Do domu svých rodičů v Pískové Lhotě, v blízkosti milovaného rybníka, kousek od přenádherné Kouřimky, které zde místní říkají Výrovka, a v dosahu rybnatého Labe.

Ještě předtím měl v plánu dokončit svou misi, jak tomu sám vždycky říkal, chtěl dostat za mříže muže, o kterém byl přesvědčený, že tam patří. Jenomže to byla už velmi stará historie. Život není pohádka a málokdy končí dobrým koncem. A nikdy se mu to nepodařilo.

Dnes byl poslední den ve službě. Právě si sklízel pár zbývajících osobních věcí. Myslel si, že se jen na konci směny krátce rozloučí a v tichosti, jak to bylo vždy jeho zvykem, zmizí.

Jenomže to by nesměl být v řadách policie kapitán Kincl.

Ten to celé spunktoval.

Najednou vtrhl do jeho kanceláře s dortem v náručí a za ním i ostatní členové jejich kriminalistického týmu. To by ještě šlo, kdyby nebyl Kincl v dámských šatech a nezpíval známou píseň Heleny Vondráčkové: „Kam zmizel můj dobrý přítel? Kam zmizel ten starý song?“ V originálu je to píseň od americké folkařky Melanie Safka — Look What They’ve Done To My Song Ma —,  a docela pěkně šlape, česká verze je oproti tomu dost blazeovaná. Avšak to bylo v této situaci jedno.

„No jo, Kincl, koho jiného by tohle mohlo napadnout,“ okomentoval tento velkolepý výstup Mazaný.

„Hele Tondo, jako bys nás neznal. To sis myslel, že tě necháme odejít jen tak? Poslední den ve službě?“

„Dobrá, to beru. Ale hlavně žádné travesty show, jednou v životě mi to bohatě stačilo.“

„Ale tanec neodmítneš, nebo jo?“ ozvala se asistentka Lenka, která nejednoho muže zákona provokovala svým ležérním zjevem.

A uměla si s muži hrát.

„Leni, jsem jenom tvůj,“ přijal hru Antonín. Ve skutečnosti se však těšil, až bude mít tuto nečekanou povinnost za sebou.

„Počkat, nejdřív snad dárečky, ne?“ nenechal se odbýt kapitán Kincl a hned předal lahev tullamorky. Následovala kupa drobných prezentů, hlavní dar však měl přijít na závěr. Nesl ho bývalý detektiv Hromádka, který si ale nenechal tuto slavnostní událost ujít a přijel. S Tondou Mazaným toho prožili spoustu. Kdysi spolu na oddělení začínali, jejich cesty se ještě mnohokrát zkřížily, a ne vždy se spolu rozcházeli v dobrém. Přesto mezi nimi panovalo jakési zvláštní pouto. Hromádka si osobně vyžádal, aby právě on mohl tento dar dnes již také bývalému detektivovi Mazanému předat.

„Milý Tondo, připravoval jsem si dlouhý proslov a najednou nevím, co říct. Vždyť víš sám, někdy jsou slova zbytečná. Zkrátka, díky za vše. A co jsme si, to jsme si. Ode dneška do smrti dobrý, bereš?“

Tonda Mazaný se chvilku rozmýšlel. Nebylo toho málo, co mu Hromádka provedl. Ale s odstupem času to dovedl pochopit. Kdy jindy by měl udělat vstřícné gesto než právě dnes. Natáhl ruku na důkaz přátelství a pevně stiskl jeho dlaň.

„Do smrti dobrý, Karle.“

Potom si převzal podlouhlou krabici a na přání všech ostatních ji začal rozbalovat. Nejdříve strhal balicí papír a netrpělivě se pustil do otevírání bedny. Šlo to ztuha, byla pečlivě omotaná lepicí páskou.

„To bude puška, abych se konečně naučil střílet. Nikdy mi nezapomenete moji chabou mušku, parchanti.“

„Za co nás máš, Tondo. Tohle bude něco extra,“ ohradil se kapitán Kincl.

„Tak už leda nafukovací Helenka Vondráčková,“ zavtipkoval Mazaný, ale to už se mu podařilo víko uvolnit a pozvolna ho začal zvedat. Kolegové, i když věděli, co krabice ukrývá, se ještě více naklonili, aby lépe viděli.

„Vy jste se zbláznili, to je nádhera. Tohle jste vážně nemuseli.“

„Hele Tondo, vždyť my dobře víme, jak moc sis tohle přál. Navíc, co si budeme povídat, je to tak trochu symbolický. Copak si nevzpomínáš na svůj nejslavnější případ?“

„Máte pravdu, ale stejně jste si neměli dělat škodu.“

„Tobě se nelíbí?“

„Líbí, je úžasný.“

„Tak ho sestav,“ pobízel Tondu Hromádka, ale ani nemusel. Antonín Mazaný právě vytahoval muškařský prut z krabice, sestavil ho, namontoval naviják a znalecky s prutem zašvihal.

„Pánové, díky, to bude pstruhů. Už se nemůžu dočkat. Vždycky jsem si mušák přál, ale nikdy jsem se k muškařině nedostal.“

„Jak tě znám, spíš na něj chytíš nějakou mladou nymfičku než pstruhy,“ okomentoval celou situaci Hromádka a ostatní se tomu zasmáli. A pak začala zábava. Pilo se, zpívalo, a nakonec i tančilo. Unavený Mazaný vydržel nejdéle. Dával si panáky s Leničkou a tvrdil jí, že je celá Tauchmanová. Pradávný případ s tímto názvem mu totiž stále ležel v hlavě a vždycky, když se opil, si na něj vzpomněl. A to byla i známka toho, že už má dost.

Měsíc v úplňku ozařoval noční uličky, když se jimi s krabicí v podpaždí někdejší kriminalista Antonín Mazaný naposledy trmácel domů.

Jeho životní pouť v Praze tímto dnem končila.

Konečně si mohl užívat řek a rybníků doma v Pískové Lhotě. Konečně se mohl naplno vrátit ke své jediné a opravdové lásce – k rybařině.

Důchod a zasloužilý odpočinek mu právě začínal.

***

Další část

Knihy autora:

Rybolov v srdci Elena Býti lvem

Profesionální literární kurzy pro začátečníky i pokročilé

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kliknutím na tlačítko Souhlasím, odsouhlasíte používání tzv. cookies naším serverem na dobu 3 měsíců. Při další návštěvě se Vám opět objeví možnost cookies schválit či odmítnout. CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít