Mým masožroutům!

Mým masožroutům!Mám přátele, kteří jsou vegetariáni i vegani. Když se s nimi někde sejdu na pokec a rozhodneme si dát si něco k jídlu, nedávám si maso, i když jinak maso jím. Považoval bych to totiž vůči nim za neslušné a dokonce urážlivé. (Většina z nich se to dozví až teď, zatím si to uvědomil jenom jeden z nich, a ten mi tehdy řekl, že to jen kvůli němu fakt nemusím, ať si klidně maso dám, ale já si ho stejně nedal a nijak jsem to s ním dál nerozebíral. Je třeba ovšem podotknout, že patřím mezi lidi, kterým prostě čerstvá, kvalitní a co nejméně upravovaná zelenina jednoduše doopravdy chutná.)

Ne, nejde o žádné sluníčkaření, multi-kulti ani hyper-politickou korektnost.

Jde „jen“ o pocit.

Dávat si před veganem maso mi totiž přijde naprosto stejně neslušné, jako kdybych seděl někde v restauraci v Asii s evropskou rodinou s dětmi, kterým právě umřel maličký pejsek, a objednal bych si k jídlu třeba Rua man, tedy dušené psí maso s krevetovou pastou, přičemž bych dětem dopodrobna líčil, že štěňátko je nejlepší málo kořeněné, ale zato s hustou omáčkou.

Takové chování bych považoval dokonce nejen za neslušné, ale za zcela perverzní. (Jistě, v nějaké Scary Movie X by to mohlo být vtipné, ale já mluvím o reálu.)

A navíc nechápu, jak v takové situaci může někomu chutnat.

Po sociálních sítích neustále lítají fotky různých stejků a klobásek a vůbec všech možných a všelijak upravených mas všech možných i nemožných živočichů se statusy: „vřele doporučujeme!“, „fakt špica!“, „to jsme si pošmákli!“, „tady si fakt ten tatarák dát musíte!“ nebo „manža se oblizoval až za ušima!“ (i když v posledním případě jde většinou o pochoutku z 10 % masa z koňské klobásy a 10 % kečupu, zbytek tvoří plnidla a klížidla, podrobný recept na mimibazar.cz 😉 ).

Nikdy však nevídám pod takovými statusy okamžité reakce veganů, kteří by se snažili z autora udělat naprostého idiota. Ne – chyba ve slovesném vidu, správně má být: nikdy jsem však neviděl.

Ale je skoro stoprocentně jisté, že kdykoliv nějaký vegan zveřejní na facebooku nějaký status ve smyslu, že kdo má skutečně rád zvířata, tak zvířata nejí, tak v řádu vteřin se mu tam objeví komenty, jak dobře si dnes tenaten pochutnal na tataráku a že není nad zabíjačkovou polévku anebo pořádný krvavý biftek (často je jim tam hned naservírován obrázek ještě teplého rozpitvaného a dobře namarinovaného živočicha), a vzápětí se jim začnou masožrouti vysmívat a vozit se po nich…

A já si vždycky vzpomenu na to, jak celá naše rodina, když mi bylo sedm, hledala několik dnů našeho zaběhnutého, sotva tříletého vlčáka, kterého jsme všechna čtyři děcka brala jako člena rodiny, až přijel táta, který byl vždycky minimálně čtyři dny v týdnu v divadle sto kiláků od nás, ale který v tom městě vyrostl a všichni ho tam měli rádi, obešel hospody, zjistil svoje, zašel k rodině, kam ho z jedné hospody poslali, promluvil si s nimi na rovinu a po návratu nám řekl: „Sežrali ho. Ten jeden měl ještě mastnou pusu.“

V tehdejších dobách to nebylo ani na trestní oznámení a tatínek, ač jinak vyhlášený bohém a rváč, ani nikomu z té – dnes by se řeklo sociálně slabé – rodiny nedal přes hubu. A budete se divit – ani my, děcka, jsme vůči těm lidem necítily nenávist. Prostě jsme neuhlídaly psa, a tak nám ho ty lidi sežrali. (Don byl ale tulák povahou, měli jsme kolem domu veliké zahrady, dospělí chodili do práce, děcka do školy a Don byl, alespoň co se úniků týče, nejvynalézavější pes, kterého jsem v životě poznal, takže ono to bylo tak trochu fátum.)

Ale ona se ta rodina tím, že žere psy, nijak nechlubila. Tehdy se tím už nikdo nechlubil – ale mladší generace mohu ujistit, že v sedmdesátkách nebyl v Česku psí guláš nic až tak výjimečného, a to ani po hospodách. Asi pět let po naší rodinné ztrátě psí guláš dokonce nevědomky ochutnal i můj o osm let starší bratr, jemuž ono sladké složení jeho pokrmu bylo prozrazeno až ex post. Dodnes si pamatuju, jak jsme spolu (to už mi bylo deset) řešili, jestli toho psa měl, nebo neměl jít vyzvracet. Došli jsme k názoru, že ne, nikomu by tím nepomohl. Ale „kuchař“ prý tenkrát lehce po papuli dostal. (Brácha byl trošku otrlejší než táta, na rozdíl od něj pracoval v dolech už čtvrtý rok, zatímco táta tam musel strávit jenom tři, aby tak odčinili dědečkův kapitalistický hřích zaměstnávat deset dělnic v cukrářské firmě.)

Co musím z dnešního hlediska ocenit je, že nikoho z lidí, kteří se dozvěděli, že nám sežrali psa, tehdy ani nenapadlo, že by nám házel do schránky obrázky dobře propečených pejsků na rožni a ani nám nikdo nepsal dopisy ve stylu: „Dneska jsme si zase s manžou pošmákli na vlčákovi, a i děcka říkali (sic), že to bylo super!“

Všichni se zkrátka chovali slušně a soucitně a ti, kteří nám pejska snědli, se nijak neprojevovali a rozhodně neprovokovali.

To už se ale dneska nenosí.

Kupodivu, dnešní vegani zažívají takové impertinence dnes a denně.

Když o tom tak přemýšlím, mám dokonce pocit, že jsou v situaci, jako bych byl já s tím svým bráchou, co nám sežrali toho psa, kdyby nám kdykoliv, kdy se o tom zmíníme, začali lidé mávat před očima fotkami dobře upečených a nakrájených pejsků, a dokonce by nám začali vysvětlovat, že jíst psy je přece přirozené, a že psí sádlo, což je historicky doložené, je léčivý prostředek, že musíme být blázni, když nejíme psy a chceme tak ohrozit své zdraví, nemluvě o zdraví našich dětí, za to by nás měli zavřít!

Nevím, co tak některé lidi vzrušuje na tom, aby se do každého vegana začali okamžitě tak agresivně navážet – možná by je stejně vzrušovalo i sežrat před očima výše zmíněných dětí to štěně – ale je jich opravdu překvapivě moc.

Proto bych jim rád řekl:

Milí bratři masožrouti. To, že žereme maso, není žádné naše plus. Jistěže, evolučně jsme se vyvinuli jako všežravci, takže jsme zvyklí jíst maso. Ale jsme lidé. Žijeme ve 21. století. Kdyby zítra nějakou shodou okolností vyhynuli všichni živočichové, které pojídáme, kromě člověka (kterého nepojídáme, ano?, ne, Hannibale Lectere, teď se nebudeš na nic ptát), naše civilizace by neskončila, lidstvo by nevyhynulo, všechno by jelo dál, prostě by se jen nejedlo maso.

Během pár desítek let bude stejně většina toho, čemu se bude říkat „maso“ buď jen buněčnou hmotou, vypěstovanou technologicky tak, že nikdy nebude součástí něčeho, co bychom mohli označit za živočicha, anebo jen ryze syntetickou hmotou, která bude „maso“ pouze nesmírně přesně simulovat.

Po tuto dobu, bratři masožrouti, berme vegany jako lidi, kteří trochu předběhli dobu – a nemají to jednoduché, z těch co znám, jen zhruba polovina zvládne ryzí veganství tak, že je jim opravdu ku prospěchu, protože se skutečně dopodrobna seznámí s tím, jak přejít na tento způsob stravování, aniž by to byl pro jejich organismus šok či postupná degradace, druhá polovina má kvůli tomu naopak docela vážné zdravotní problémy – jenomže, bratři masožrouti, nemá na druhou stranu minimálně polovina z nás vážné zdravotní problémy, které nám způsobuje nepřiměřená konzumace masa?

A proto, prosím, bratři masožrouti, pokud už někde uvidíme status těch, kteří jsou civilizačně před námi, nezahlcujme jim timeline fotkami našich bifteků a informacemi, kolik pejsků jsme dnes nakrájeli do guláše.

Myslím, že i kdybychom se své flákoty nevzdali do smrti, tak místo výsměchu (kterým ostatně uděláme blbce hlavně sami za sebe), si rozhodně každý člověk, který rozumně přešel k veganství, od těch inteligentnějších z nás zaslouží spíše (alespoň takový ten malý) palec nahoru.

© Stanislav Hudský, 2017

Chcete vydat knihu?Knihy autora:

Jak napsat dobrou knihu Silentium Psychokrator Petrachtace Bestiář
Slepička dle Sade
Profilový obrázek

Stanislav Hudský

Pracoval pro významná česká knižní nakladatelství, časopisecká vydavatelství a reklamní agentury, hrál v několika kapelách, provozoval divadlo a hudební klub, napsal několik divadelních her a knih, podílel se na vytváření literárně-analytických softwarů, založil a řídil několik firem, některé později předal kolegům, s některými dodnes externě spolupracuje. V současnosti řídí vydavatelství a literární školu ArtPorte. Více o autorovi: http://hudsky.cz/

Mohlo by se vám líbit...

komentářů 11

  1. Profilový obrázek Janas napsal:

    Ďakujem za veľmi pekný článok.
    Komentovať niektoré “inteligentné” komentáre nebudem, hovoria samé za seba:(

  2. Profilový obrázek tea napsal:

    Veľmi, veľmi ďakujem za tento článok!

  3. Profilový obrázek Karin G. K. napsal:

    Díky.
    Jsem býložravec z důvodů hlavně citových… a cením si, když masožraví přátelé projeví přístup podobný Vašemu.
    A že Váš příměr se štěňátkem a omáčkou někteří nechtějí pochopit a mají potřebu se do Vás navážet… Holt někdy je instinktivně příjemnější kopnout než přehodnotit něco ze své pohodlnosti.

    • Profilový obrázek Petra napsal:

      Skutečný přítel nepřestane jíst maso ve Vaší přítomnosti kvůli tomu že vy ho nejíte, podobně kuřák kouří i v přítomnosti nekuřáckého kamaráda.
      Pokud máte takové lidi ve svém okolí pak sledují jiné zájmy než přátelství s Vámi. Obvykle se jedná o projev soucitu k Vám jakožto k pacientovi s vážnou nemocí a chtějí se tak vyhnout diskuzím na téma maso, podobně jako se s pacienty s rakovinou nebaví na téma rakovina.

  4. Profilový obrázek Koky napsal:

    Mýlíte se.
    Dát si v restauraci u jednoho stolu s veganem maso je ekvivalentní jako dát si u jednoho stolu s celiakem houskový guláš nebo dát si u jednoho stolu s diabetikem sladký moučník. Celiak i diabetik s tím nemá naprosto žádný problém, chápou že zdravým lidem to nevadí.
    Problém se vyskytuje pouze u vegetariánů a veganů, kteří vlivem duševní poruchy patalogicky řadí konzumaci masa zvířat jako čin identický kanibalismu mezi lidmi, tudíž mají pořád nějaké komentáře, stížnosti a hysterické výjevy.

    Nevím co furt máte s těmi psy, pes je standardní součást jídelníčků slovanů. Momentálně se psi moc nejedí, protože žijeme v blahobytu a můžeme si místo psa koupit chuťově kvalitnější maso skotu a drůbeže.

  5. Profilový obrázek Donik napsal:

    Zajímavé je že i v tomhle článku je vegan člověk který má potřebu, místo sdílení toho co mu chutná, lidem cpát že to co jedí oni je špatné. Tězko se pak divit že masožroutská většina mu to oplatí stejnou mincí. Vlastně ne, to by znamenalo že pokud má opravdu rád přirodu, přestane se cpát kytkama a žere kamení. Ale co pak, když má opravdu rád kamení?
    Přiklad rodiny v asijske restauraci mě taky pobavil. Beztak někdo z nich drží dietu, tak si pro jistotu nedám dezert.

    • Profilový obrázek Stanislav Hudský napsal:

      Tenhle článek je spíše zamyšlením nad tím, co a proč mně osobně připadá slušné a neslušné (aniž bych to komu nutil, bratry masožrouty tam jen o něco slušně prosím), a popisuje to, čeho jsem svědkem, když nějaký vegan publikuje výzvu, aby lidi přestali zabíjet zvířata, zvl. kvůli jídlu – tedy že je většinou ihned napaden někým, komu připadá strašně vtipné dotyčného začít bombardovat obrázky ze zabijačky.
      Zabíjení zvířat a jejich utrpení v chovech pak opravdu nemůžete srovnávat se zpracováním ani průmyslovým pěstováním rostlin – všechna zvířata, která (alespoň v Evropě) pojídáme, mají totiž první signální soustavu, a tedy utrpení skutečně a fakticky zcela prokazatelně cítí. Vyšší savci, kteří často dosahují inteligence malého lidského dítěte a mají nepochybně již i příznaky druhé signální soustavy, neboť jsou schopni již pochopit smysl slov lidské řeči a na jisté minimální úrovni i abstrahovat, pak samozřejmě jsou schopni nejen pociťovat konkrétní utrpení, které právě zažívají, jako třeba bolest, ale cítit i obavy, strach, a mít pak obsesivní hrůzné sny a představy, které jejich utrpení ještě zesilují.
      Pokud vás příklad rodiny v asijské restauraci pobavil, je to v pořádku, měl vás pobavit. A až vám jednou objeví cukrovku a srdeční vadu a doktor vám nařídí přísnou dietu, přijďte na oběd. Pobavím vás ještě víc. Budu totiž servírovat kachnu na pivě, křupavé kuřecí kůžičky podle Ládi Hrušky a jako dezert supersladkou tureckou baklavu. Vám pochopitelně přichystám něco dietního, ale budu se vám tu dietu snažit svými řečmi hodně znechutit. (Ne, nebojte, to je vtip, ve skutečnosti vám naservíruju to kamení.) 😉

      • Profilový obrázek Konik napsal:

        Je s podivem, kolik lidi opomiji (at uz zamerne nebo z nevedomosti), jake mnozstvi rostlin je pestovanych na krmivo pro zvirata. Napr. vice nez 60% evropske produkce psenice sezerou zvirata, o zbytek se deli vegane s vsezravci. Tedy vsezravci jsou odpovedni za prevaznou vetsinu “zabite” psenice. V pripade soji je to jeste zrejmejsi. Nejvice na svete se ji vypestuje na americkem kontinentu, kde vice nez 90% jeji produkce slouzi jako krmivo pro dobytek (ackoli vegane udajne jedi mimo korinku a travy hlavne tu soju). Kdo ma rad kytky a chce snizit jejich “zabijeni,” i pro nej je veganstvi vhodnejsi volbou.

        • Profilový obrázek Koky napsal:

          Chce to více studovat a méně číst pochybné zdroje na internetu.
          Živočišná výroba není černá díra kde krmivo mizí jednou pro vždy, ale valná většina krmiva se vrací na pole jako velmi žádané živočišné hnojivo, které tvoří 75 % všech použitých krmiv a je podstatou našeho způsobu zemědělství. Bez živočišného hnojiva dramaticky klesá úrodnost a výnosnost pole a znamenalo by to návrat zemědělství do středověku a nedostatek potravin.
          Že se vegetariánská produkce hnojí ze 75 % tímto živočišným hnojivem, je nabíledni.

      • Profilový obrázek Koky napsal:

        Vegan si může v rámci svobody slova může publikovat co chce, ale samozřejmě musí počítat s tím, že ne každý s tím bude souhlasit. Není normální očekávat že když začne hlásat nějakou mantru, tak všichni v jeho okolí budou chodit po špičkách, budou potají jíst na záchodě, aby se mu snad nestalo nějaké bebí.

        Zvířata ve velkochovech v ČR se mají líp než průměrný lidský obyvatel afrického kontinentu. Vjem bolesti u zvířat určitě existuje, ale zaručeně není stejný jako u lidí, neboť zvířata nemají frontální kortex a uvědomění tak je zcela jistě jiné.

        Cukrovkář s dietou ani vaší kachničkou nemá problém.

  6. Profilový obrázek Maky napsal:

    Díky! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

CO JSOU COOKIES? Cookies jsou malé datové soubory, které jsou nezbytné pro správnou funkci internetových stránek, a které váš prohlížeč někdy ukládá ve vašem počítači nebo mobilním zařízení, což je běžné u většiny moderních internetových stránek. Stránky si tak na určitou dobu zapamatují úkony, které jste na nich provedli, a preference (např. přihlašovací údaje, jazyk, velikost písma a jiné zobrazovací preference), takže tyto údaje pak nemusíte zadávat znovu a stránky se i rychleji načítají. JAKÉ COOKIES POUŽÍVÁME? Tyto internetové stránky používají elektronický publikační systém Wordpress a internetovou analytickou službu Google Analytics, které využívají tzv. „cookies", což jsou textové soubory umístěné ve vašem počítači, jež pomáhají internetovým stránkám analyzovat, jak je uživatelé používají. Informace, které „cookie" vytvoří o vašem použití internetových stránek (včetně vaší IP adresy), budou předány firmě Google, Inc. a uloženy na serverech ve Spojených státech amerických. Google použije tyto informace ke zhodnocení vašeho použití internetových stránek. Sestavuje totiž zprávy o aktivitách na internetových stránkách pro správce internetových stránek a poskytuje další služby, jež se týkají aktivit na internetových stránkách a používání internetu. Může také tyto informace zaslat třetím stranám, pokud to vyžaduje zákon nebo pokud informace pro firmu Google třetí strany zpracovávají. Google neporovnává vaši IP adresu se žádnými dalšími údaji, které spravuje. Výběrem příslušného nastavení na vašem prohlížeči můžete používání cookies odmítnout. V takovém případě se však může stát, že nebudete moci využívat všech funkcí těchto internetových stránek. Používáním těchto internetových stránek souhlasíte s tím, aby společnost Google vaše údaje zpracovávala takovým způsobem a za takovým účelem, jež jsou uvedeny výše. Systém Wordpress pak používá cookies při komunikaci s naším serverem, abyste se nemuseli neustále znovu přihlašovat a aby se vám načítaly stránky rychleji. JAK UPRAVIT VYUŽÍVÁNÍ COOKIES? Využívání cookies lze upravit podle toho, jak potřebujete (např. je můžete vymazat). Podrobné informace uvádí stránky AllAboutCookies.org. Můžete vymazat všechny cookies, které jsou již na vašem počítači a většina prohlížečů také nabízí možnost zabránit tomu, aby byly cookies na váš počítač ukládány. Pokud však tuto možnost využijete, budete zřejmě muset manuálně upravovat některé preference při každé návštěvě daných stránek a nelze ani vyloučit omezení některých služeb a funkcí stránek.

Zavřít